Havana blues

Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. (24.07.2009)

Krásny film. Za zvuku posledných dvoch piesní píšem so slzami v očiach komentár k filmu, ktorý sa mi prenikol hlboko pod kožu. K filmu, po ktorom len ťažko opíšem negatívne pocity, ktoré som z neho zo začiatku mal. Zo začiatku to totiž vyzeralo len na cca tri hviezdičky. Film sa rozbiehal pomaly, príbeh nemal spád a zdalo sa, že dramatická línia popri skvelej hudobnej vložke nebude stíhať sa naplno prejaviť. To sa však lusknutím prsta zmenilo. Príbeh sa ani nie po polhodinke divákovi otvoril tak rýchlo ako natlakovaná fľaša šampanského, a aj vzťahy priateľské a partnerské dostali adekvátny priestor. Neviem nakoľko boli herci viac od fachu hudobného, či filmového, obe úlohy však zahrali s vierohodnosťou a citom, akoby im priestor pred kamerou a mikrofónom patril už dlhé roky. Takže ja som maximálne spokojný, skvelý príbeh, jednoduchý, citlivý, citlivo natočený, hudba mala skvelý rytmus aj hĺbku a režisér to namixoval do jedného celku tak, že takmer žiadna časť nebola navyše a ani nič nechýbalo. 85%. (11.08.2009)

Jen škoda, že Ruy neprojevil stejnou sílu charakteru i v případě své manželky a dětí, pak to nemuselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Ale jinak není co řešit - Kuba, prosluněná atmosféra jejích uliček i domků a co je hlavní, spousta, spousta tamní muziky, zkombinovaná s jazzem, rockem, hiphopem...to je zkrátka ta pravá voda na mlýn mého hudebního vkusu. Taky už si pár dní sjíždím ve sluchátkách soundtrack. (27.09.2014)

Samotný příběh o rozpadu jednoho dlouholetého přátelství, i jedné rodiny, mě moc nezaujal. Největším pozitivem je, že se tu nijak nehrotí politika, ale ukazuje se z té „obyčejné“ stránky, jak ovlivňuje životy normálních lidí. Naštěstí tu je ale hudba, spousta hudby. A je to hudba, kterou dělají mladí Kubánci, takže je o dost modernější než Buena Vista Social Club. A scény, ve kterých je, jsou daleko živější a opravdovější, než těžkotonážní filmová klišé. (02.11.2006)

Tenhle film by měli pouštět lidem v letadle cestou na Kubu. Člověka zde úplně podmaní ta pohodová atmosféra, výborné písničky a krásné lokace. Na druhou stranu ale člověk vidí, jak téžké je pro Kubánce v tomto režimu žít a ještě horší se z něj vymanit. Příběhově výborné, herci jsou výborní a natočeno je to parádně. A ty písničky jsem si pobrukoval ještě pár dní po shlédnutí. (10.08.2009)