Hodiny

Nechtěl bych to vidět dabovaný. Fantastické herecké výkony. Nicole Kidman s falešným nosem a parukou je vážně k nepoznání a jako introvertní, depresemi zmítaná žena je skvělá. Ale ještě úžasnější je Julianne Moore. Toho Oscara měla dostat ona, je to "její" film. Její scéna v hotelu je taková emocionální nálož, že by sama o sobě na jeden film bohatě stačila. Ale Daldry nás, diváky, nešetří a emocionálně to hrne od začátku do konce. Zkrátka - HODINY jsou sto minut napraskaných emocemi, které dokonale dokresluje skvostná hudba Phillipa Glasse. Při dnešní filmové produkci se mi moc často nestává, aby mi běhal mráz po zádech, ale u tohoto filmu se mi to dělo často. Jsem strašně rád, že se ještě točí takové filmy. Obrovské překvapení - nic moc jsem od toho nečekal a ona takováhle pecka! (01.07.2003)

Vynikající film, v němž si všechny tři hlavní herecké představitelky zasloužily Oscara. Excelentní byla hlavně Nicole Kidman - jednak výrazně pozměněným zevnějškem, jednak tím, jak Virginii Woolfovou ztvárnila - jako trpící, rozpolcenou, narušenou ženu, která nedokáže najít cestu k sobě samé. Za to jí patří mé vysoké uznání. (17.11.2004)

Tři ženské v předchodu, to je už i na mě moc. Film mě ničím nezaujal, příběh mě nudil a když Kidmanka skočila do řeky a utopila se, moje srdce zajásalo. Jediný, kdo ve filmu opravdu stojí za řeč, je skvělý Ed Harris, který vypadá jak po celotýdením flámu a pořád se belhá po bytě o berlích. Ale kdybych byl ženská, možná by se mi to i líbilo. (03.04.2007)

Tři řeky a jeden soutok, tři ženy a jeden osud. Daldryho Hodiny tikají v jakémsi bezčasí a bezvětří. Zvláštní film podle znamenité knihy Michaela Cunnighama unáší stavbou vyprávění, emocionální hloubkou, inteligentními dialogy a brilantními hereckými výkony celého hvězdného souboru. Vypráví o věčných touhách, které nepomíjejí, o vzpomínkách, které nemizí, o hledání sebe sama v zrcadle, kde je tvář někoho jiného, o smrti, která dává smysl. Co mají společného Clarissa, Laura a Virginia? Snad to, že všechny tři žijí v tichém zoufalství...a každá z nich nakonec volí únik. Snad to, že každá z nich umí na vteřinu zachytit malinký kousek štěstí, i kdyby mělo jít jen o všední nákup čerstvých květin na trhu. Ten, kdo četl i úchvatnou Mrs. Dalloway od Virginie Woolf, by měl být Hodinami pohlcen ze všech stran a úhlů... (09.05.2007)

Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). (02.01.2006)