Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Kontroverze se ve formálně uhlazeném hávu tradičního lineárního vyprávění mění v divácky atraktivní komedii trapnosti, kde provokativnost slouží nikoli ke konfrontaci, ale k povýšenému a oduševnělému výsměchu. Na film totiž už z jeho podstaty nepůjdou konzervativní diváci, ale naopak liberální publikum, které od něho dostane přesně to, co chce: drzou karikaturu stupidity měšťáctví a americké radikální upjatosti. "Borat" funguje jako klasický dramatický film a to díky důmyslné dramaturgii (úvodní představení postavy a následné stanovení cíle, k jehož naplnění vše směřuje, přičemž jednotlivé pasáže stupňují napětí vůči závěru - dílčí setkání Borata s nic netušícími lidmi skvěle znásobují očekávání jestli a jak dojde k jeho konfrontaci s Pamelou). Projekt je pozoruhodný tím, jak tvůrci mistrně dokázali profesionalitu maskovat jako nevázanou zhovadilost. (05.08.2009)

Snaha o maximální debilitu gagů jde ruku v ruce se snahou o dokumentárnost – kdyby jednotlivé výstupy kazašského vidláka měly skutečně punc autenticity, asi by to bavilo víc. Ale ta chtěnost z toho kouká jak sláma z bot, co nezvládne chabý verbální humor, v němž hraje hlavní roli hrubá nekorektnost, zachraňuje Cohen fyzickou odvážností (69ka s tím bachratým gerontem je skutečně kaskadérský výkon). Jsou tam místa nakažlivá svou křupanskou poetikou a své udělá i krátká stopáž. Výsměch tradičním atributům amerického maloměšťáctví je docela fajn, ale nepřekračuje možnosti prvního plánu. Boratova cesta skrze jůesendej je tak celkem zábavná, byť je to humor typu prd. Člověk se mu zasměje, ale zbude jen smrad. (21.01.2009)

Šílená jízda od začátku až do konce, která nejde popsat slovy. Sacha Baron Cohen prostě umí a pro šílenou komedii se narodil. Hlášky: "Ja Borat. Ja z Kazachstánu. Já rád ženy a sex. To fajne!" ; "Jaký pes je tohle? .. To je želva. .. Je to kotě v botě?" ; "Má sestra je čtvrtá nejlepší prostitutka v Kazachstánu." .. a to je jen začátek. Ve filmu si nebrali s ničím servítky a hlášky lítaly jedna za druhou, stejně tak jako vtipné scény, které se dost těžko rozdejchávaj. 85 % (12.03.2009)

Lakmusový papírek (divákova) liberalismu. Pokud měla dosavadní politická satira nějaké hranice, britský komik Sacha Baron Cohen je dozajista překročil. Jako prostoduchý kazašský televizní reportér Borat Sagdijev zastává velmi vyhraněný názor na židy („která zbraň je na ně nejlepší?“), na ženy („mají mozek jako veverky“), na homosexuály („u nás je tajně popravujeme“), na cikány („jak rychle do nich vjet?“) a vůbec na všechny potenciálně napadnutelné skupiny obyvatelstva. Během svého putování Amerikou odkrývá Borat mnohé hluboce zakořeněné předsudky a svou upřímností dává společně s lámanou angličtinou prostor pro vyjádření názoru vlastního nejen jeho konkrétnímu autorovi, nýbrž mnohem početnější zástupu lidí. Celý film je střídavě dokumentem (o spornosti některých „reálných“ pasáží níže) a hraným filmem. Střídání jednotlivých filmařských forem je natolik zbrklé, že nakonec dokumentární i hrané části splynou v jeden velký komediální maglajz. Kdybychom Borata vnímali čistě coby hraný film, je to úžasná legrace, nestydatě odvážná a po delší době skutečně osvěžující. Jenže to by si Borat nesměl zakládat na své pravdivosti, což nelze zcela opomenout a pravdou je, že čím více budete zkoumat okolnosti jeho vzniku, tím méně úžasný vám bude připadat Otázkou také je, jak bychom k Boratovi přistupovali, zesměšňoval-li by podobně drsným způsobem ne Kazachy, ne Rumuny nebo Američany, nýbrž Čechy a Slováky. Když si vzpomenu na vlnu nevole vzedmutou filmem o tolik stupidnějším a méně nápaditým jako byl Hostel, dá se myslím mluvit o obavách oprávněných. Borat je extrémně vtipným počinem, některé scény sice určité hranice překračují čistě pro to, aby je překročily, celek však – když už nic jiného – nemá mezi letošními komediemi konkurenci. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, tron, choze, Dan9K, Altamir, Eddard, dzej dzej, mm13, tangerine1, wipeout, MegatroN, arkie (01.01.2007)

Pohodlně se usaďte a já Vás v několika momentech provedu rychlokurzem ksichtění, který budete u filmu Borat potřebovat. Takže za prvé. Lehce pootevřete ústa na šířku Vašeho prstu a k tomu lehce zvedněte obočí. Řekla jsem lehce. Ksicht druhý. Tentokrát otevřete ústa jak nejvíce to jde, jako by Vám upadla čelist (pokud ale máte problémy s panty, neotevírejte ji moc, zaseklá čelist bolí), obočí opět zvedněte a pořádně vykulte oči. Ano, jde Vám to skvěle. Ksicht třetí. Zvedněte pravý koutek, popřípadě oba, úsměv Vám sluší. Následující obličej jistě všichni znáte, ukažte mi pořádně mandle (smích je u tohoto ksichtu povinností). V neposlední řadě si musíme procvičit mračení. Ať se nám to nad očkama pořádně krabatí. A nejdůležitější výraz tváře musí být znechuťující, takže k mračení si přidáme zvednutí horního rtu k nosu. Pokud si s tímto nevíte rady, kontaktujte Silvestra Stallona, on má zvedání horního rtu v merku. Právě jste úspěšně absolvovali kurz ksichtů a mě nezbývá nic jiného, než Vám popřát, ať si ho u Borata náramně užijete. Nashledanou (02.11.2010)