Průvodce k rozpoznání tvých svatých

Pustit i film Průvodce k rozpoznání tvých svatých je asi takový zážitek, jako se kochat hnusným obrazem, který je rozřezán na spoustu cárů plátna, nebo si pouštět Evu a Vaška a k tomu si hrát se zbíječkou.Těma nesmyslnýma přirovnáníma vše ke zpracování, které je vyloženě otravné. Dialogy jsou tak dementní, že jsem několikrát (a to jsem viděl souvislých jen asi 20 minut) nechápal, kdo komu odpovídá, na koho reaguje, nebo co to sakra meleš ty blbej vořechu. Prostě ani takováhle hrůza snad nemůže být autentická, byť má být obrazem čtvrti Queens plné číňanů, portorikánců a podobné verbeže. A nakonec, i když je tam spousta suprových herců, nebaví mě sledovat osudy grázlů, feťáků, spratků a dalších podobných členů hodně ubohé partičky. (05.12.2010)

Velice příjemné překvapení od debutujícího režiséra, který režíruje svůj životní příběh. A nutno dodat, že ho režíruje dost dobře za vydatné pomoci kvalitních herců. Film se vlastně z větší části věnuje nelehkému dospívání několika kamarádů v jedné newyorské čtvrti. Avšak tento příběh je prolínán příběhem druhým, který sleduje hlavního hrdinu v již dospělém věku, jak se vrací na místo svého dospívání po 15 letech. Tenhle film se velice povedl. A je pravdou, že v něm možná lze najít určitou podobnost s Příběhem z Bronxu, ale tady mi přijde, že příběh je vyprávěn o něco více zajímavěji. Ale co tento film sráží, to je zmatečný začátek filmu. Než jsem se stihl trochu zorientovat a pochopit, že vlastně sleduji dva prolínající se příběhy, tak uteklo dobrých 20 minut. A to je právě to, co snižuje zážitek tohoto filmu. Zbytek příběhu by byl totiž na pět hvězdiček. Někdo může namítnout, že pi opakovaném zhlédnutí by se to dalo napravit. Ano, to je možné, ale já hodnotím film po jednom zhlédnutí, protože to je nejobjektivnější hodnocení. Ale o čem se chci dále zmínit, to jsou herci. Ti totiž tento film parádně vyzdvihují, herecké výkony mladistvých i dospělých představitelů jsou výtečné a dá se říci, že film právě díky nim patří mezi nadprůměrné filmy, na které hned tak nezapomenu. Takže je to za čtyři hvězdičky. (02.12.2008)

Většinou si stahuju filmy v originále, ale zrovna tento byl v nabídce i s dabingem, který se mi docela zamlouval, tak jsem si řekla, proč ne. Jenže, chyba:) Vojta Kotek byl v pohodě, ale zbytek mě příšerně tahal za uši. Nevím, jestli to bylo tím, že každé druhé slovo byla vulgární nadávka a že se tam furt někdo s někým dohadoval, kecal a vysvětloval. Když pominu tedy fakt, že scénář nebyl zrovna přehlídkou promyšlených dialogů a životních mouder, Průvodce k rozpoznání tvých svatých přináší jinak docela uspořádaný pohled na léta dospívání mezi městskými gangy i rodinnými problémy. Shia LaBeouf v hlavní roli zase válí a jeho dospělá verze v podání Roberta Downeyho je opět nehorázně sexy:) K pousmání je rovněž fakt, že tak profláklá béčková hvězda, jakou je Eric Roberts, si zahrál dospělou verzi Channinga Tatuma. (12.03.2014)

Tenhle filmový kousek je výrazně pociťový, nedějový snímek, který se z tohoto důvodu dá jen obtížně popisovat. Je to film o hledání svých kořenů a pokusu o zmapování svého dětství a dospívání. Jako příběh je v podstatě o ničem a příhody party výrostků z chudého předměstí amerického velkoměsta se během několika dní úplně vykouří z hlavy, ale ta nostalgická melancholická nálada ve mně bude rezonovat hodně dlouho. Určitě to není špatný snímek a vzhledem k tomu, jak nezkušený režisér ho natočil, ho považuju za více než úspěšný. Nicméně vzhledem k výše uvedenému má své limity, pro které nedám víc než tři hvězdičky. Dito Montiel natočil film, kde vzácně dobře funguje spojení hudby, obrazu a hereckých výkonů. Celkový dojem: 65 %. (12.10.2010)

Není toho mnoho, co bych na Průvodci mohl pochválit. Film postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, jednotlivé volně spolu souvidející scený spolu v podstatě spojuje jenom to, že se v nich sem tam objevují stejné postavy, které spolu cosi mají, a že jsou zpětně vyprávěné hlavním hrdinou (autorem), který se po letech vrací do míst, kde vyrůstal. Někdy je scéna přímo flashbeckem, který příjde v momentě, kdy protagonista přijde k nějakému místu, se kterým se spojují určité vzpomínky, jinak se "děj" odvíjí tak nějak samovolně, hýbou ho scénu od scény postavy jenom s naprosto vágní motivací, takže je z toho holé rozbředlé epizodické neštěstí. Do toho na vás režisér jako bonus přichystal ještě fůru rádoby dramatických scén plných křiklavého patosu, které diváka kvůli nemožnsti se vcítit do motivací postav (žádné nejsou, nebo jsou toho úplně nejprimitivnějšího druhu) nechají naprosto chladným, nebo jej ještě spíš podráždí a bude cítit nutkání scény přetočit (k čemuž se bez ostychu přiznávám); je tu zkrátka plno zbytečných scén a dialogů, jejíchž vypuštěním by se toho na filmu mnoho nezměnilo. Jediné, co tento film zachraňuje, je jeho sebeuvědomělá stylovost v zachycování atmosféry New Yorku přelomu 70. a 80. let, zkrátka nostalgický faktor a dobrá kamera. Pokud máte chuť vidět podobně zaměřený film (rodina, nostalgie), určitě se najde spousta lepších filmů, zejména doporučím filmy Jamese Graye. (10.05.2015)