Like Minds

Nemůžu říct, že jsem závěr nečekala.. ale.. ale. :) Jednoduše mě výkony Toma a Eddieho přilepily k židli a nejednou jsem zůstala sedět s otevřenou pusou (nutno podotknout, že nejen proto, že jsem nemocná a mám ucpanej nos). I Toni byla úžasná, ale nebylo jí tam tolik, což je možná škoda. Každopádně stojí za vidění. (05.08.2010)

Zřejmě to bude oborem mého studia, ale jakmile se někde objeví ve filmu hrátky s náboženstvím zvyšuje to mou nedůvěřivost. I tady to víc uškodilo než prospělo. Navíc kdo viděl Prvotní strach, úžas už u něj tenhle film nevyvolá. Pointa odhalena po čtvrt hodině, ale i tak jsem si užila atmosféry a hezké tvářičky Eddie Redmaynea, s potutelným úsměvem na rtech. (22.11.2009)

Film, který jsem si vybral kvůli debutu Eddie Redmayneho a z tohoto hlediska film svůj účel splnil, protože Eddie hned ve své první roli ukázal, že patří mezi největší herecké talenty své generace. Jeho výkon byl však to jediný co mě na filmu bavilo, protože námět byl docela provařanej, Tom Sturridge mě nepřesvědřil a Toni Collette jsem si moc neužil. Z celého filmu jde zvláštní, uspávavě-morbidní atmosféra. (05.08.2018)

Kam se hrabe Twilight. Zatím stále jediný celovečerní film australského dokumentaristy (!) Gregoryho J. Reada je pečlivě vyrešeršovanou psychologickou studií o psychopatickém mladíkovi, která bohužel funguje více právě jako studie, než jako film. A rozpolcenost hlavního hrdiny mezi dobrem (vlastním rozumem) a zlem (rozumem osudového spolužáka) se nějak přenesla i do mého hodnocení. Mezi klady musím uvést námět, který mi přišel notně zajímavý až psychologicky záslužný - teenage psychopati nejsou sice nijak novým tématem, ale společensky je to předmět spíše tabuizovaný (proto si ho i Read vybral) a zfilmovaný výjimečně (i když třeba Rebel bez příčiny /1955/ vychází ze studie o teenage psychopatovi) -, navíc je tu Gestalt vynalézavě pojatá jako negativní synergie. Ale co naplat, jako filmu mi na tom něco vadilo, něco nefungovalo. Možná jakási nevyváženost, a to právě v té režisérsko-scénaristické rovině, za něž obě je zodpovědný Read. Na jedné straně tu máme skvěle fungující strohost filmové řeči a pečlivou kompozici záběrů (Readův vymazlený storyboard), které mi v kombinaci se syrovostí příběhu až vyvolaly vzpomínky na filmový neorealismus. Na druhou stranu člověka ubíjí až jalovost některých sekvencí, předvídatelnost, možná až zbytečná morbidnost... a takhle by se dalo pokračovat. Pravdou je nicméně to, že takhle napsaný film stojí minimálně z poloviny na obsazení dvou hlavních rolí. Toho si byl Read velmi dobře vědom a castingu věnoval hodně času (vybíral ze 120 herců). Troufnu si tvrdit, že nebýt výkonu nadějného Brita Eddieho Redmaynea (*1982) - který hrát umí a má i na víc, než co tu předvedl -, film by se Readovi rozpadl pod rukama. Mladší Tom Sturridge (*1985) sekunduje už méně zdatně a paradoxně tak krásně ukazuje, jak se téměř nedají smysluplně hrát jednorozměrné "záhadné" pseduopostavy, které jak typově, tak herecky k "dokonalosti" dovedl Robert Pattinson v roli Edwarda Cullena v Twilightu (2008), vedle kterého ale Like Minds pořád zůstávají osvěžujícím filmovým zážitkem. (13.11.2011)

Přesně ten druh manipulace s divákem, kdy čekáte na okamžik, až agent Kujan pustí na zem hrnek s kafem a stupeň poklesu vaší brady určí, jestli to zafungovalo. Koncepce tentokrát řekla ne a i přes homoerotické dusno a tajné spolky zůstala podlaha netknutá. Toni Collette v pohodě, ale Sturridge bych spíše viděl, jak s Pattinsonem hopsá po washingtonských jehličnanech. A Redmayne, střídající pohledy „zmrd“ a „plaché neviňátko“, by jim mohl dělat srnku.. (29.10.2019)