Ponyo z útesu nad mořem

Asi první slabší animák od Miyazakiho. Ne že by nebyl výborný, ale už to na mě nedýchalo tím kouzlem, kdy jsem nemohla odolat a celý film měla zatajený dech. Každopádně i tak pořád lepší než řada dnešních amerických animáků od Pixaru nebo Walta Disneyho či jiných. Nevím jestli jsem to u některého z doposud viděných filmů od tohoto bravůrního tvůrce psala, ale on má ve filmech vždy tak úchvatnou hudbu, který si vás podmaní a dodává tu pravou atmosféru. (27.08.2012)

Ponyo jako dítě člověka a přírody je archtetypáním zobecněním základních principů japonské kultury, která žije v těsné vazbě na přírodu - uctívá ji, má z ní strach, je její součástí, žije s ní v symbióze. Příroda si bere i dává, je útočná i ochranitelská... Jsou to stejné principy, z jakých čerpá Godzila, podobné principy na kterých stojí Ótomova Akira, ale i starší Miyazakiho Totoro. A právě Totorovi se Ponyo podobá nejvíce. Je to film plný dechberoucích obrázků a dokonale propracované, ale nikdy nevysvětlené mytologie - Miyazaki vrství jeden neuvěřitelný obrázek za druhým, a nutí tak diváka přijmat to jako nedílnou součást fikčního světa. Nejsou tu žádné vysvětlivky, takže si člověk musí ledasco domýšlet, a v tom tkví skutečné Miyazakiho mistrovství. Celý film je jedno velké vyjádření o lidech, přírodě, budoucnosti, skryté pod formou filmu pro děti. Na první pohled absentující myšlenky (jak zaznívá v mnohých komentářích) jsou tak vpleteny do dokonalého celku, který je čistou esencí toho, proč je Miyazaki génius. (23.04.2017)

Miyazaki je veľký vizionár, to mu treba nechať. Dokáže sa v animovanom žánri realizovať s unikátnym nadhľadom a pomocou jednoduchých životných myšlienok formulačne preštrikovať až ku obsahu celovečerného príbehu, ktorého pocity siahajú za hranicu prvotných vnemov. I to vyzdvihuje jeho výnimočnosť, že po Mononoke plánoval skončiť a kam to ešte potiahol. K Ponyovi len toľko, že práve tieto spomínané faktory, ktoré zdobili autorovu slávu boli využité vari najmenej z jeho tvorby. Zas na druhej strane treba pripomenúť, že aj keď sa nejedná a významnú vec, servírovať deťom poučnejší obsah je ďaleko prínosnejšie, než prvoplánové filmy z dielne Dreamworks či Pixar. (05.04.2014)

Miyazakiho animované lahůdky miluju. Měl jsem tu možnost zatím vidět Mononoke-hime, Sen to Chihiro no kamikakushi a Hauru no ugoku shiro - režisérova novinka je pak oproti těmto jmenovaným dosti průměrná. Zajímavé nápady tam sice jsou, animace je epesní, ale celková infantilita na mě dýchla tentokrát až moc. Byl jsem od něj zvyklý dostávat dětské příběhy s ne tak dětským hávem. Rozhodně však na něj nezavrhnu a hlavně se pokusím doplnit si jeho starší animované skvosty. (19.08.2009)

Krásné, milé, rozpustilé. Zatím poslední Miyazakiho film, tentokrát zaměřen (hlavně) na malé děti. Vykouzlil mi infantilní úsměv na rtech, ale nemůžu se vyhnout srovnání s Totorem, který byl dějově bohatší a postavy byly propracovanější. Velmi pěkný film, který vám uteče jako voda. Jeho předchůdci však zůstávají nepokořeni. (P.S. ideální na podzimní deštivé dny... ) (17.10.2008)