Soukromá válka pana Wilsona

Inteligentní humor a přesvědčivé herecké výkony, dělají z jinak nudného politického filmu dobrou zábavu. Mike Nichols je vždy zárukou kvality, a když si vybral takhle bizardní (pravdivý) příběh, nemohlo to dopadnout zle. Osobně mě nejvíce fascinuje onen naznačený hořký podtext. Víte přeci proti komu afgánci 11. září 2001 obrátily své (díky Charlie Wilsonovi získané) zbraně... (06.08.2010)

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)

Několik efektivních odkazů na prapodivné fungování vládního systému USA a značný počet pálivých dialogů, které se však ztratí v přehršli pochybných odkazů a nefungujícím feelingu osmdesátých let. Je to docela škoda, protože kongresman Tom Hanks a jeho "první dáma" Julia Roberts si role náležitě užívají. O autentických záběrech akčních scén sestřelování, které střihači a kameramani kombinují s vizuálními efekty (zřejmě aby se ušetřilo) se nemá cenu příliš zmiňovat. Na tom film nestojí ani náhodou. Avšak ani klíčové věci, na kterých by měl film fungovat nejdou úplně tak na sto procent a občas se tak stává celek povážlivě vratkým. I přes relativně dlouhou stopáž mne spoustu scén nebavilo a některé byly přes všechnu snahu herců vyloženě studené a odtažité. (01.02.2009)

Tak přesně tyhle filmy miluji. Chytré dramaticko-satirické komedie o věcech, které sice vypadají neuvěřitelně, ale doopravdy se staly. Soukromá válka pana Wilsona nabízí scénář plný extra suchého humoru, okouzlující trojici hlavních postav (lepší představitele vybrat nešlo), skvělé scény jako první setkání Wilsona a "Guse", rozhovor v koupelně, audienci u pákistánského prezidenta, návštěvu uprchlického tábora i sestřelování vrtulníků... Filmu dávám čtyři a půl hvězdy, které zaokrouhluji nahoru, protože se mi zkrátka chce. Jo a taky za to vytřískané okno v kanceláři a za závěrečný citát.__P.S. Na DVD jsou sice jen dva dokumenty, z toho jeden (Kdo je Charlie Wilson) je ale překvapivě zajímavý. (24.07.2010)

Scénář: Aaron Sorkin .. Ať se Aaron Sorkin prosadil seriálem “Studio 60“ jakkoliv úspěšně, tahle špetka štiplavé ironie ze studených osmdesátých let bohužel na hutný celovečerní film nestačí. Scénář Charlie Wilson's War je tak tím nejslabším článkem a osobně bych čekal od matadora Mike Nichols, že si vydupe více. Tom Hanks je naštěstí výtečný, roli si užívá a dává ji přesný odlehčující punc. Zato Philip Seymour Hoffman vypadá zarputile, nasraně, ale přitom je stejně odlehčenou postavou jako senátor Wilson. Julia Roberts nijak neškodí, jen ten účes bych tipoval tak dvě desetiletí starší. Na politické drama prostě příjemně odlehčená podívaná, ale přidaná hodnota (i přes hořký význam obsahu - na zbraně pro Afghánistán, bojující se sověty se peněz našlo dost, ale na obnovu školy jim tu tisícinu po pádu Svazu už nikdo nedal a tak se učení v zemi zmocnil Taliban, Al-Kajda a kde to končí snad ví každý..) se nedostavuje. Hrozně nerad dávám nakonec jen tři hvězdičky. __ Black Box Projekce. (10.02.2008)