Spálené vzpomínky

Pořád přemýšlím co tomu filmu chybělo. Herci byli skvělí, hudba dokreslovala už tak hodně silnou atmosféru. K obrazovce jsem byl přikován hltajíc každou minutu. Ale pořád jsem na něco čekal. Na nějaký moment, který mě udeří jako rána kladivem. Něco, co ve mně zůstane i po závěrečných titulkách. Vždyť příležitostí byla ve filmu taková spousta. Škoda. (28.12.2008)

Portorikánsky Laco Lučenič predvádza opäť raz démonický herecký výkon, ktorému len horko ťažko stíha inak tiež výborná Halle Berry. Táto dvojka posúva samotný film minimálne o hranicu vyššie. Ich neprehliadnuteľná charizma a vzájomná chémia pôsobí v samotnom filme fantasticky. Dánka Bierová môže pokojne spávať. Jej prvá Hollywoodska zastávka určite nebude zároveň poslednou. Spálené spomienky sú silno skľučujúcim filmom z ktorého si môžete navodiť slušnú depku, bude to však stáť za to. Realistické, pomalé ale plynulé, autentické, drsné. Minimálne stojí za pozornosť. (18.02.2008)

V produkci Sama Mendese vzniklo vcelku povedené drama s přesvědčivým herectvím Benicia Del Tora, v rámci možností snesitelnou Halle Berry a s lehce naprůměrným Duchovnym. Moc se mi líbila "angažovanost" postavy Del Tora, kdy v první části byl spíše vedlejší postavou, aby poté strhl veškerou pozornost na sebe, za což mu po právu náleží ta čtvrtá *. (19.04.2010)

Na podobném typu takyfilmů mě ani tak neirituje jejich existence, ale převážně kladné divácké přijetí, které je způsobeno kýčovitým dojímáním se sám nad sebou a zdáním zážitku z uměleckého díla. Není to dílo samotné, ale jeho percepce, která mě nutí k napsání komentáře a demonstrativnímu hodnocení (uznávám, že pokud přistoupím na zdejší škálu a nebudu se ohlížet na červené zabarvení a extatické ohlasy, je to za jednu hvězdičku). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se v případě amerického debutu dánské režisérky Susanne Bierové nejedná o počin, ve kterém je vše - od castingu až po zvolené formální prostředky (nechronologické vyprávění s netradičními úhly kamery, významotvorným nasvícením a montáž) - motivováno transtextuálně, ale spíše než o film o festivalovém kýči jde o überkýč hrající si na umění; ukázkový midcult. (Ve zkratce: transtextuální motivace je taková, kdy rozumíme konvencím a rozpoznáme jejich odchylky dle obeznámenosti s daným žánrem, typem filmů či rolí atd.) Vše zde má své opodstatnění jenom proto, že se jedná o trendy postupy známé z Forsterových, Haggisových či Iňárrituových filmů, ale zatímco v nich má epizodičnost vyprávění a kauzální (vztah příčina-následek) roztříštěnost vzhledem k návaznosti na určitý typ myšlení či zmapování určitého geopoliticko-národnostně-genderově-sexuálního stavu v omezeném časovém úseku své opodstatnění, zde tomu tak není. Stylisticky pak jde o autenticky se tvářící, ale přitom výrazně estetizovaný potěr, který hlavně nechce rozrušovat nebo znepokojovat, nýbrž posílením jemně vybrnkávacího motivu vyvolat emoce a zprostředkovat metafory, které slouží jako eufemismy a které by pochopil snad i Forrest Gump (manžel: zastřelen /nevidíme, pouze slyšíme, kamera se odklání/ manželka: pád hrnku a rozlití nápoje na zem). A kdyby byl někdo fakt tak pitomý, že by mu nedošlo, vo čem že to jako hele je, tak nám to pro jistotu ještě příšerně nehrající herci (Halle je hysterka i v reálu, u Del Tora pochybuji, že je ono mučednictví pouze součástí role) řeknou... a zopakují, jako kdyby byl divák úplné ťululum. Ale výrobci a prodejci endiaronu a zvracících pytlíků z takových snímků musí mít rádost. (14.09.2010)

Spalené vzpomínky jsou drama, který se snaží hodně hrát na emoce a na hlubší myšlenku příběhu, jenže bohužel příběh nemá vůbec žádnej směr ani cíl, prostě nic, sice se najde hromada skvělejch scén jak s vynikajícím Benicciem Del Torem, tak s Halle Berry, ale tak nějak sem pořád na něco čekal, nějakou pointu, nějakou návaznost na hlavní událost filmu, něco co tomu hrozně chybělo, ale prostě se to do konce filmu nedostavilo a trošku mi to zkazilo tohle jinak vynikající drama. (22.02.2008)