Andělé a démoni

|| Scenár: David Koepp, Akiva Goldsman | Hudba: Hans Zimmer | Produkcia: Ron Howard, Brian Grazer, John Calley | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Imagine Entertainment | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 485,900,330 $ || Je jedno, ako človek nazýva svojho Pána alebo svoje náboženstvo. Nezáleží na tom, v čom človek verí. Hlavné je, že verí, a skrze tejto viery koná dobro. Presne tak, ako Joshua Bell koná violové sóla v Zimmerovej hudbe pre radosť našich uší, a naplnenie naších duší nekonečnou krásou hudby. (...) Môj názor na tento film sa v celkovej miere zhoduje s komentárom uživateľa Arx. (04.10.2009)

Když vám film připadá zábavný akorát ve chvílích, kdy se naplno ozvou noty Hanse Zimmera, je něco špatně. O to víc, když se neozývají zase tak často a zbytek je jen přehlídka stupidních dialogů, které sice mlátí diváka po hlavě nejrůznějšími slovíčky, k jejichž přeložení potřebujete výkladový slovník, ale dvakrát velký smysl přesto nedávají. Znuděný Hanks dvě hodiny a něco běhá po nejrůznějších památkách, u každé z nich udělá vyjevený kukuč a nastartuje přednášku, kvůli jejíž zdlouhavosti umřou další lidé. Což vám ale bude stejně jedno, protože během první půl hodiny upadnete do stádia TOTÁLNÍ znuděnosti, kdy se lze vážně jen drbat na hlavě a kroutit hlavou nad tím, jak je možné, že Howard v jeden rok natočí famózní Duel Frost/Nixon a v závěsu za ním takovouhle prokřesťanskou (omluvnou?) agitku, v níž sice běhají dobří herci a celé to kočírují zkušení hollywoodští bardi, ale přesto je výsledkem vizuálně nuzná detektivka, jejíž IQ nemá daleko k houpacímu koni. Langdonovo hledání Galileovy knihy je pro mě ale neotřesitelné "guilty pleasure". Tolik imbecility jsem totiž hodně dlouho neviděl. A ten naducaný honorář měli dát radši McGregorovi. Ten aspoň nejel na neutrál. 5/10 (15.05.2009)

"Celý Vatikán bude pohlcen světlem." Volba Papeže mě vždy nechávala naprosto chladným. Já si věřím v co chci a kdy chci a církev k tomu rozhodně nepotřebuju. Patrně proto mi bylo jedno, jestli Ilumináti antihmotují Vatikán nebo jestli profesor Langdon někam doběhne včas. Jen jsem si občas zakroutil hlavou nad tím, jak musí být hrozně složité prohledat stát o rozloze 0,44 km². Abych však jen nehaněl, tak mě to hledání symbolů docela vtáhlo do hry, zaujal mě klid dobře placeného zabijáka a rozhodně mě pobavil parašutista Camerlengo. Ale jestli bude na světě o pár církevních potentátů míň, tak to je mi skutečně jedno. (26.04.2018)

Robert pátrá o život, nenápadně flirtuje a dělá si nepřátele kde jen může. Znovu. Ale proti Šifře tentokrát pár věcí drhne. Nejvíc asi křičí pár žánrových klišé. Hlavní postavy hrají o životně důležité minuty, ale stejně za každým rohem čeká vysvětlovačka náhodné symbolické zajímavosti. A hlavně se dostavuje syndrom druhého dílu v té nejsilnější podobě. Zase zohavené tělo, zase atraktivní a náhodně nalezená parťačka a zase pointa, která leckterým předchozím zvratům lehce podtrhává nohy. Ale stejně se na lepších 70% dostat prostě musím, ať už za to, že v podání jiného herce by se Langdon stal jen figurkou, čemuž bravurně zabraňuje Hanks, nebo za to, že Ewan McGregor slaví fenomenální comeback. Ale hlavně za to, že ty dvě hodinky bych netipoval ani na polovinu, protože všechno rychle sviští, děj se nezastavuje ani na chvíli a škatulka archeologicko-dobrodružného filmu je naplněna maximálně. (20.05.2009)

Šifra krát dvě plus lepší herci mínus hloupý příčesek mínus atraktivní lokace plus atraktivní děvče mínus Ian McKellen mínus humor mínus bičování devítiocasou kočkou plus střízlivější Howard a sympatičtější Hanks mínus přirození na sochách plus spousta vatikánské byrokracie plus CERN mínus logika... vychází mi z toho pořád plus mínus Šifra, stejně zdlouhavá a zdánlivě nekonečná jako tenhle komentář. (12.05.2009)