Orel kontra žralok

S tímhle zvířecím duelem mám podobný problém jako s Taikovým Jojem/Jojoem. Na to, aby mě dění na plátně opravdu emočně zasáhlo (a munici na to oba filmy mají), odvádí Taika mou pozornost bizarními situacemi a postavičkami, které jsou na hranici uvěřitelnosti. A u Orla kontra žraloka stačilo málo. Jít do traumat téhle divné rodiny dřív a hlouběji, víc si připravit a podložit posun hlavních postav a míň se soustředit na absurdní humor. Jemaina miluju dlouhodobě, ale těžko mu pak věřím hluboké emoce, když se většinu času chová jako idiot (myšleno medicínsky), který by měl být v ideálním případě nesvéprávný. Z těchto důvodů i potenciálně tak silný, vtipný a očišťující momenty, jako je napadení vozíčkáře, vyzní jenom na půl. Škoda, potenciál to má velký. Nakonec je to ale jenom nadprůměrná dramedie o tom, že i divný a dementní a zlí lidi mají nárok na lásku. Tři nahnilý jablka, který jsou skoro čtyři....ale fakt těsně. (26.08.2021)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

„Je čas splatit všechny dluhy! Sklidí to, co zasel! A je jasný, že to nebude kukuřice…ani pšenice.“ Po velmi příjemném překvapení u Co děláme v temnotách jsem se rozhodl, že musím zkusit další režisérův kousek a volba nakonec padla na jeho celovečerní debut. A Taika Waititi mě potěšil i podruhé! Tvůrce se vyřádil, když do svého filmu zasadil jednu větší trosku než druhou, ale tahle parta podivínů a asociálů mě dostala. Lily - zázračně válející v oblíbené hře svého milovaného, Jarrod - macho a zároveň nenapravitelný romantik („Můžeš mě držet za ruku, jestli chceš.“) chystající se na velký souboj, Damon - nejlepší imitátor Arnolda stejně jako bystrý hledač koní, Mason - nejprotřelejší počítačový hacker („Mám tam virus.“), Nancy a Doug - zářící v obchodní sféře, a řada dalších politováníhodných lidiček, kteří mě upřímně bavili. Místy se z filmu stává opravdová blbost, ale ten typ, u které máte neodbytnou potřebu se smát. Animace byly oživující a nerušivé, konec pak příjemný. Slušné 4*, těším se na další filmové setkání s tímto Novozélanďanem. (03.02.2019)

Na další doporučení související s Conchordy přišel na řadu Orel kontra žralok. Sem tam to lehce ztrácelo švunk, jinak ale krásný, bizarní příběh dvou totálních loserů. Jemainea jsem tu viděl poprvé doopravdy hrát, neb v Conchordech a Co děláme v temnotách se po herecké stránce moc nenadřel. A celkem mu ta role asociála seděla. Scéna, kdy začne rubat kripla na vozíčku nunčaky nemá chybu... 80% (27.02.2016)

Odpad som už som dosť dlho nedával, ale tento bluvajs si ho vypýtal. Na svete je veľa nepochopených umelcov (a ešte viacej nepochopených diel), ale podstrkovať týchto, čo fňukajú nad vlastnou existenciou, kúpu sa v bazénoch so šampanským a na obed chodia len s prestížnymi producentami, môže snáď len vytríbený duševný invalid. Fujtajbl. Waitrti nabluval pekné obrázky o divných individuách žijúcich vo svojom mikrosvete, apelujúce na desne utrápené moralitky. Propaganda najpovrchnejšieho konzumu vo svete, kde každý deň veľká časť populácie bojuje o prácu za jedlo a trochu dôstojného bytia. Čistý hnus - filmársky, umelecky, aj ľudsky! (08.10.2011)