Mlčení

Dlouhý, dlouhý, sakra fakt to bylo dlouhý. Na Mlčení jsem se těšil, těšil jsem se na pomalé vyprávění a dramatické okamžiky, které svádějí nitra hlavních hrdinů. Ono se to tam sice opravdu děje, ale na můj vkus až po strašlivě dlouhé době. Okamžikům, kdy je Rodriguesova víra zkoušena na nějaké opravdu hardcore úrovni, předchází snad hodinu a půl dlouhá pasáž, popisující příchod a tichou přítomnost Rodriguese a Garupea na ostrově. A ta byla na svoji délku obsahově proklatě prázdná, až nudná a neměl jsem pocit, že by si mě jako diváka nějak pro druhou část předpřipravila a tím tak ospravedlnila zmíněnou stopáž a obsah. Vlastně jsem celou dobu Martymu fandil, ale je nutno přiznat, že Mlčení žádné nezapomenutelné veledílo není. Scorseseho myšlenkově podobné Poslední pokušení Krista toho předá asi více. 6/10 (15.03.2017)

Keď si "Neveriaci Tomáš" pustí snímok o šírení viery, to je akoby vegetarián odhryzol z hovädzieho steaku. Tá stopáž je normálne vražda v priamom prenose. Za to by si Scorsese zaslúžil facku na celú hlavu. Najmä vďaka nej a samotnej štylizácii, je názov filmu doslova krutou realitou, ktorá diváka nemynie. Kľudne by som mohol napísať, že tento film, je určený len pre odvážnych, no najmä "chorých" (myslím chrípka a pod.), lebo tým z postele v horúčkach takýto priebeh nijak neublíži, možno si pospia, pričom keď sa po hodinke preberú, zistia, že sa nič mimoriadne nestalo. Pre ostatných, napríklad milovníkov guľometov či kung fu nadšencov, bude tento počin slabou náplasťou, na ubolenú dušu pred spoveďou. Držte sa, lebo nervy budete mať na krajíčku (z nudy) ... (25.03.2017)

Nejsem si jistý, pro koho ten film byl natočen (kromě pro Scorseseho samotného). Mě poněkud minul, a píše-li Cival "..konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou" - já to měl přesně opačně, nemohl jsem tam sympatizovat s nikým. Možná ke konci pocítit trochu lítosti nad osudem, ale jinak ne. Mimochodem, tohle je film, u kterého doceníte premisu Arrival, aneb jak se dvě naprosto rozdílné civilizace spolu naučí komunikovat. Tady spolu měli mluvit jak, anglicky, portugalsky, latinsky? Vždyt tam ti japonští vesničané mluvili anglicky lépe, než leckterý obyvatel současného Tokia... (22.03.2017)

Scorsese sa s nami hrá. Naporcuje nám to cez veľkolepú dobrodružnú výpravu, z ktorej nám tvrdne krv v žilách, ale cez tichú horlivosť jednotlivca. Hoci kamera nám umožňuje nahliadať do tradičného japonského prostredia a kultúry a zaberá aj širšie uhly, drží sa hlavne v blízkosti protagonistov. V atmosfére strachu z mučenia a pomalej smrti sa nesú dni Japoncov konvertovaných na kresťanstvo. Jednoduchí ľudia objavili čaro v náboženstve, ktoré im po smrti ponúka raj bez bolesti, utrpenia a daní. Tvorca filmu dáva priestor na hľadanie odpovedí. Príbeh je najmä o ľudskosti, jej protipólu a ich snúbiacich sa úlomkov. Snímka je náročná na sledovanie i vstrebávanie. Tvorcovia musia preto rátať aj s veľkou vlnou nevôle širšieho publika. Martin Scorsese však nie je z tých, ktorí by sa báli neprijatia. (08.09.2019)

Představte si klidnou lesní tůň, v níž se (docela jako v nějakém Bašóově haiku) odráží stříbrný úplněk. Představte si, jak v její blízkosti střídavě skřehotají a umlkají žáby a v rákosí na břehu nesměle šelestí vítr - každé stéblo jako chvějící se struna aiolské harfy. A nyní si představte list, který se v lehkém poryvu větru (se sotva slyšitelným šramotem) uvolní z větve přečnívající nad vodní hladinu a v širokých obloucích se začne snášet k zemi. Představte si, jak na onu mlčenlivou hladinu v tichosti dosedá a na okamžik ji – a s ní i zrcadlový obraz Měsíce – rozvlní. Svět kolem náhle umlkne, čas se téměř zastaví. A pak – jako by se vůbec nic nestalo, jako by sama noc byla od počátků věků stále táž – se temná, neproniknutelně tajemná hladina tůňky opět uklidní, zarovná, vyhladí a kdesi v houštinách se jako malé polekané božstvo rozeštká osamělý cvrček... (13.02.2017)