Hovory H

O tom, jak upadá postupem času v naší civilizaci kultura slova a rétorická vybavenost člověka svědčí nejlépe tento úžasný zábavný! pořad. Dokonalá ukázka toho, jak vypadala mentální úroveň mediálně kulturní elity konce šedesátých let. A pak si pro srovnání zkuste pustit nějakou dnešní zábavnou talk-show - jen ubohé verbální opakování téhož, snaha bavit za každou cenu, mělkost, v lepším případě (Uvolněte se, prosím) improvizační pohotovost moderátora, ale kde máte onu Horníčkovskou kultivovanost slova, hraní si s jazykem a jeho významy, nonšalantnost hostů a ten třaslavý dojem setkání s Osobností? Hovory H hovoří o úpadku dnešní mediální kultury (odklonu od hodnoty k barevnosti a efektnosti) a existenci někdejších zlatých časů (ale to se možná stačí podívat i jen na nějaký film z tehdejší novovlné doby, televizní inscenaci či záznam nějakého divadelního představení)... (03.09.2007)

Posezení těch, kteří ještě uměli česky. Posezení moudrého člověka s chytrými lidmi, s jedinci, kteří znali (a někteří ještě znají) jak dělat třaskavou srandu bez vulgarit, dobytčáren a infantilností. S lidmi, se kterými bych se též toužil alespoň na chvilku posadit, jedno kam. Tiše bych hačal, valil sklivce na Pivce, nasával humor a slinil si do klína. Večer bych pak, až mi maminka zhasne lampičku u postýlky s nebesy a pohladí mou asymetrickou hlavu, snil svůj odvěký (a marný) sen o tom, že jednou budu taky vtipný, tak jako oni. (08.05.2013)

O rozporuplné žalostnosti naší současnosti říká tento proslavený klasický pořad Voskovcova werichovského pokračovatele mnoho. Zdá-li se některým z mladších komentátorů, že slova o nedostižnosti úrovně šedesátých let jsou nostalgizující výpovědí bez hlubšího podkladu, dostává se jim zde více než náležitého poučení. Co jméno, to pojem i zážitek, a to i tam, kde jinak jde o osobnost spíše průměrnou a zaměnitelnou. Osobité pokračování někdejších forbín Osvobozených nalezlo v tomto případě své adekvátní pokračování. Pokračování šťastné, svébytné a stejně nadčasové jako dílo jeho slavných prvorepublikových předchůdců. (27.01.2008)

O tom, jak valem upadá kultura dnešní televizní tvorby, bylo řečeno i psáno mnoho. Ovšem snad nic tomu není větším svědectvím, než Horníčkovy Hovory H. O tom, o kolik inteligence, humoru, a talentu jsme od té doby přišli, je mi až smutné psát. Miroslav Horníček byl nejen geniálním partnerem Jana Wericha na prknech divadla ABC, kde spolu navázali na tradici Osvobozeného divadla, nejen geniálním vypravěčem a skvělým filozofem, glosátorem i spisovatelem, ale především laskavým a moudrým mužem oplývajícím inteligentním a hřejivě lidským humorem. Klidně bych dala hvězdiček šest, bylo-li by to možné. *****! (16.04.2011)

Jedním slovem skvělé ! Tak takhle se tenkrát prosím dělala zábava.. A takhle by zábava měla alespoň vypadat vážení.. A dělala by se i dál, nebýt a nepřijít normalizace. Horníčkovo křeslo pro hosta, vystřídalo několik slavných osobností, převážně ze světa filmu, ale nejvíce mi utkvěl v mé paměti, skvělý Jan Pivec, plný elánu a energie v té době už snad už národní umělec.? To byl skutečně vzpomínkový koncert, ale i Jiří Sovák, vypravující své zážitky z vojny kde byl společně právě s Horníčkem , také neměl chybu. Opravdu velmi vydařený a hlavně inteligentně humorný pořad, s křeslem pro hosta s pohotovým a velice vtipným Horníčkem. Svého času, to byl obrovsky populární televizní projekt. Akorát by mě zajímalo kolik částí tenkrát bylo celkem odvysíláno, a s kým vším..? (02.02.2007)