Angel

Kýčem tvrdě estetizované melodrama? Průhledný, dějově předvídatelný, balast? Adorace červené knihovny nebo její satira? Nevím, ale od úvodních růžových titulků jsem se téměř celou dobu tvářila jako blbeček. Na to, jak se s Ozonem většinou divácky míjím a pro jistotu se jeho filmům raději vyhýbám, ve mně tahle zajímavě obsazená umělecká skládanka se skvělým dávkováním informací a odzbrojující Garaiovou nějakým způsobem rezonuje. Je to vlastně chytrý film. Nikdy by mne nenapadlo, že by představitel Esmého o čtyři roky později mohl hrát Edwarda Rochestera. (23.08.2011)

Jedno se musí Ozonovi nechat – každý jeho film je úplně jiný, ať už je to muzikál, psychologické rodinné drama nebo romantický kostýmní film. Ne všechny se mi nakonec líbí, ale na každý nový se vždycky nedočkavě těším. „Anděla“ jsem si naprosto užívala – kýč o protivné holce, která toho hodně chtěla, hodně toho dostala a nakonec skoro všechno ztratila. Filmu vévodí krásná výprava a kostýmy – Paradise mi opravdu přišel jako ráj; scéna v dešti s červenými šaty a duhou byla lahůdkou pro moji kýčovitou duši. Jen Romola Garai v hlavní roli mi neseděla – měla jsem s ní problém už v Pokání; nikdy nevím, jestli je její přehrávání úmyslné nebo je jen tak špatná herečka. Ve srovnání např. s vedlejšími postavami Nory (Lucy Russell) nebo nakladatelovy ženy (Charlotte Rampling) působil její projev (výrazový i mluvený) opravdu tristně. (14.07.2008)

No to se mi jenom zdá….proč tak kvalitní herec (Michael Fassbender) dokáže natočit a vzít roli v takovém braku. Příběh je podle nastavené šablony. Chudá dívka sní o tom jak se stane velkou spisovatelkou, její sen se stává skutečností. Potká muže, pokulhávajícího neznámého malíře, který vycítí z ženy jednoduchost a sympatie ke své osobě. Díky jeho prohnanosti získá spisovatelčino srdce a velké bohatství. Jenom že, peníze a sláva neznamenají vždy šťastný konec a bezmeznou a nehynoucí lásku. Hodnotím 3*. (11.01.2011)

Tak já nevím, buď Ozona před přípravou filmu postihla lobotomie, nebo záblesk geniality. Romantická kýčovitost, která smaží diváka od začátku do konce přehnanými gesty, lyrickou hudbou i vypjatými dialogy, je trumfována režijním vtipem, ať už je to zadní projekce, nebo hra se sytostí barev dle aktuální nálady filmu. Jenže, ať dělám, co dělám, vypadne mi z toho vždy romantický kýč. Pokud se chtěl Ozon vysmát červené knihovně, pak mi to asi měl říci předem a já se mohla výborně bavit. (19.12.2011)

Takéto klišé som ešte nevidel, ALE... Už dlho mi žiadny film tak dlho nebehal po rozume. Červená knižnica vo svojej sladkej podobe podaná ako "klasická" melodráma. Mam však pocit, že Ozon natočil presne, čo chcel - krásne obrazy, správne prehrávajúci herci, režisérske vychytávky... a pri tom to rozoberá pomerne vážne témy... Film, ktorý začína zdobenými ružovými titulkami uričte tak ľahko v kine neuvidíte - aj táto provokácia je dôvod, prečo zajsť na tento zvláštny film... (29.11.2007)