Soukromý majetek

Velice slibně rozvinutý příběh o soužití matky se dvěma dospělými syny (lsabelle Huppert ve svých 51 letech vypadá hodně mladistvě a zase naopak Jérémie Reiner v 25 letech působí téměř o 10 let starší a tak mi to opticky na matku a syna moc nesedlo). Chybělo mi jakéhokoli vysvětlení příčin "zvláštního" chování matky k bývalému manželovi a v podstatě i k synům, a škoda konce "do vytracena", to že nakonec přeci jen opustili dům nic nevyřešilo, nebo snad ano? (17.12.2008)

Pro mě pětihvězdičková záležitost. Pro někoho možná příliš studené, nebo komorní, neřku-li akademické - pro mě však velmi uvěřitelné, realistické, syrové a dechberoucí. Scénářem počínaje, přes velmi dobře napsané dialogy, občasné záblesky sarkastického humoru až k velmi přesvědčivým hereckým výkonům bratří Renierových a madam Huppert. Uplatňování režisérských postupů á la bratři Dardennovi je alespoň pro mne dalším kladem filmu. Na rozdíl od Dardennovců však režisér ve finální scéně, kdy kamera opuští místo děje a vzdaluje se v jednom dlouhém záběru z místa samého, použije úchvatnou úpravu jedné části Mahlerovy druhé symfonie v podání Uri Cainea, a divák si tak odnese téměř transcendentální zážitek. Tedy, ne možná každý divák, ale já to tak měl. (28.10.2009)

Skutečně realistický film a vztazích rozvedené matky a jejich synů. Synové s přispěním otce jsou přesvědčeni, že je tam pouze proto, aby se starala pouze o ně a jejich zchátralý dům, který jim otec zanechal. Navíc v domnění, že peníze jsou určené jenom pouze pro ně. Právo na její další soukromý život vůbec nechápou a vznkají z toho spory a hádky. Scéna kdy přizná a přivede si svého přítele domů a oni jen nechápavě hledí a nemohou uvěřit co jim o ni povídá je opravdu výborná. (12.10.2008)

Přidala bych psychologické drama a musí na to být asi i to správné naladění. Rodinné vztahy, které jsou na nulové úrovni a my sledujeme postupně gradující a téměř očekávaný konec. Smutné, silné, a žel některé situace uvěřitelné. Absence hudby ještě navíc umocnila už tak tísnivou atmosféru. Je pravda, že tam většina situací, včetně konce zůstala otevřených a nezodpovězených. Ne, že bych to musela vědět do puntíku, ale proč manžel odešel, nebo proč se matka chovala tak zvláštním způsobem, alespoň některá z postav se mohla malinko víc rozvinout. Jinak spokojenost. (24.10.2014)

Komorní snímek z Belgie, jehož síla a kvalita tkví právě a především v jeho komornosti. Rozhodně se jedná o velice zajímavé drama, které využívá jen velice málo pomocných prostředků a staví především na scénáři a na hereckých výkonech. Scenérie se téměř nestřídají, hudební doprovod zde téměř není, jsou zde scény na jeden záběr bez zásahu střihače, a především jsou zde herci, kteří jsou schopni ten film utáhnout. Po dějové stránce se jedná o velice zajímavé a neveselé vztahové drama, kde nálada postupně houstne a na konci už nic nebude jako dřív. Film pojednává o matce, která už 15 let žije sama se svými dvěma syny v domě, který získala po rozvodu. Ale už jí docházejí síly, a tak chce dům prodat a z utržených peněz si otevřít restauraci. A zatímco jeden syn jí, dá se říci, podporuje, ten druhý o tom nechce ani slyšet. Jak už jsem napsal, právě malost tohoto snímku z něj dělá to, co je, totiž nadprůměrný film, který dokáže velice zaujmout. Z filmu prostě čiší jakási neopakovatelná atmosféra, která mu rozhodně dodává na zajímavosti a především na kvalitě. Takže rozhodně mám po zhlédnutí filmu dobrý pocit a opět jsem se přesvědčil, že ke štěstí nepotřebuji vždy jen hollywoodské trháky, ale naopak, že takový malý nenákladný komorní příběh z Evropy není občas na škodu. Je to za čtyři hvězdičky. (19.11.2008)