Válečníci z Atlantidy

Sotva průměrné nízkoropočtové dobrodružné sci-fi béčko alespoň z mého nijak nezaujatého pohledu. Efekty (alá Godzilla) na rok 78' nejsou tak oslňující a zdrcující, pokud měli navodit hrůzostrašný dojem, tak působily místy spíš směšně, chápu ale že v patnácti má člověk na celou věc jiný názor. Nejlepší ze všech příšerek byla asi ta obrovská chobotnice, která celkem ještě celkem ušla. Příběh špatný nebyl, ale to bylo asi tak všecko, po geologické stránce naprostý blábol (ale sci-fi je scifi), celkově však, abych to shrnul, místy nezáživná, mdlá ale i tak trochu, bez patřičného náboje uspěchaná nuda. Tu ženskou roli, podle mě nadbytečnou, jsem nějak nepochopil k čemu tu vůbec byla a proč nakonec zůstala...Kulisy potopeného města i kostýmy mě tady v tomto případě vůbec nedostali..Celkově tedy nic moc, čekal jsem, nabuzen Atlantídou z roku 61', něco lepšího...Z nostalgie za 2* jinak by to bylo ještě horší. Podobné filmy: Dvě starší věci od Connora - People That Time Forgot a Land That Time Forgot, a dále 20000 Leagues Under the Sea, Mysterious Island atd.. (24.09.2009)

Obsahuje Spoilery Miluju starý béčkový SF. Ne pro nápad nebo triky, ale pro tu atmosféru a odvahu je vůbec natočit, jenže musí mít nějakej náboj! A tohle je velká nuda. Nejlepší na tom je tady ten plagát, jinak je to hrozně o ničem. Ten zlatej sloup (odhadl bych to tak na minimálně sto tun, po tom, co jsem viděl tunu zlata v Český Národní Bance), je až příliš snadně manipulovatelnej a navíc jako co by s ním asi posádka dělala? Co byste dělali vy se sto tunama zlata v jednom kuse? Já teda nevím... Atlantida je v alternativním vesmír vytvořeným nárazem meteoritu na Zemi. Jediný vstup je přesné místo dopadu na povrch, ježs e však tlakem potopilo pod hladinu a hlídá to obrovská hadrová oliheň a něco jako lochneska. V Atlantidě je provází jeden Válečník a ukazuje jim sedm měst Atlantidy(to byl původní název, Seven Cities of Atlantis, ale zdál se málo akční, tak ho změnili). Ve čtvrtém městě žijí obyčejní lidé sem unešení z našeho světa a vládcové této říše připravující už čtyři tisíce let obrovský vpád zpátky, aby ho zničili (k ukázce toho, co plánují posloužila alobalem polepená helma na motorku a pár záběrů ze druhé světové války. Tohle mi až tak hrozný nepřijde, kromě toho, že i přes krátkou stopáž je to zdlouhavý a skoro o ničem. Ale pak se pomocí batyskafu vrátí dírou domů (prostě pomocí různých změn tlaku se jim podaří nejdřív klesnout na dno a pak vystoupat až na hladinu). A tam vzpoura mužstva pokračuje. ale než se stačí všichni pozabíjet, přifaří si to opět obrovská oliheň a několik jich zabiije a vezme si zlatej sloup zpět a loď zničí. poslední záběr je na to, jak v člunu tři krát jeden metr sedí čtyři dospělí chlapi (všichni ti hodní) a ve vodě za člunem se drží okraje dva přeživší zlí. rozhodně je na tom poznat, že režisér se specializoval spíš na seriály, protože o polovinu to zkrátit, strčit to do desáte série třeba akt x a celkem se to dá a považoval bych to za lepší díl. Jako samostatnej film je to však nezáživný a zapomenutelný. (01.12.2005)

Tak na tohle si vzpomínám ještě z dětství, kdy jsem naším zbrusu novým videem proháněl jeden rychlodabovaný film za druhým (no, vystačil jsem si tak s deseti). Konkrétně tento se na kazetě nalézal pod nicneříkajícím názvem "Plachetnice" a ani tenkrát mě nijak zvlášť nenadchnul, tudíž jsem mu dopřál podstatně méně repríz, než těm ostatním. Přesto se mi z něj důkladně vryla do paměti scéna útoku na batyskaf (která je s trochou fantazie pořád dobrá) a závěrečný souboj s chobotnicí. Po tolika letech, než jsem vůbec zjistil, o jaký film jde, jsem vlastně nakonec dostal, co jsem čekal: na rok výroby nepřiměřeně naivní béčko s kolosálně zastaralými triky (včetně zarážejícího počtu jasně viditelných drátů) a jinak celkem slibným námětem. Dokonce i na jakýsi pokus o sociální komentář se našlo místo, ale i přes to všechno jde o trochu zdlouhavou záležitost, která už tehdy nemohla bavit, jak by chtěla. Ten, kdo dělal zvukové efekty, se ale bavil docela určitě, o tom není sporu. Abych jenom nehanil, povedená hudba výraznou měrou přispívá k atmosféře, kulisy působí vcelku mile a zcela jistě existují daleko horší způsoby, jak strávit hodinu a půl života. (14.08.2011)

Connor mal tieto dobrodružné výlety do stratených a neznámych krajín rád, ale Zeman či Harryhausen sa nikdy z neho nestal. Warlords of Atlantis sú spočiatku skôr guilty pleasure, potom prekvapivo zvážnejú a nakoniec ponúknu dvojité finále, pričom obe sekvencie boli celkom milým potešením pre oko. No a záverom to scenárista v dobrom slova zmysle zabil, taký čiernohumorný koniec som vážne nečakal. Len stále ide o priemer a na konci si poviete, prečo to radšej nenakrútil spomínaný Zeman. (01.05.2023)

Jeden z prvních filmů, který jsem si jako dítě přinesl z videopůjčovny, ještě spolu s Dunou. Zatímco velkorozpočtovou Dunu jsem tehdy absolutně nechápal a její rozvleklost mě k smrti nudila, tak z laciné brakovky Válečníci z Atlantidy jsem byl naprosto unešený. Díky zběsilému tempu (každých deset minut nové monstrum) se u ní ani na chvíli nelze nudit a 90 minut vám uběhne jako voda, které je v ní požehnaně. Odehrává se totiž pod mořem. Loutka chobotnice stáhne posádku lodi na mořské dno, kde se nachází skvostné dokreslovačky rozlehlé Atlantidy, jejíž obyvatelé nejsou příliš přátelští. Vojáci s plechovými helmami zakrývajícími celý jejich obličej (není moc jasné, jak přes ně vidí) tu zotročují ztroskotané námořníky, kterým ve zdejších podmínkách narostou žábry (navzdory tomu, že nežijí přímo ve vodě). Levitující mimozemšťané s divnými účesy mezitím vymývají vyvoleným lidem mozky promítáním záběrů nacistů. A v mezičasech na všechny útočí zadní projekce rozmanitých gumových monster (dinosauři, chobotnice, obří úhoři, bahenní mutanti a létající ryby), které se většinou pohybují tak pomalu, že si musíte chvíli počkat, než vás sežerou. Ve zdejší Atlantidě najdete snad úplně všechno, co vás napadne, že by tam mohlo být (kromě Mira Žbirky). Tahle přepjatá variace na verneovky je vyvrcholením série fantastických filmů Kevina Connora. Je to přeplácaný mišmaš všeho z Connorových předchozích filmů a ještě spousty věcí navíc. Děj filmu je chytře zasazen do viktoriánského období, kdy lidé ještě mohli věřit na existenci ztracených světů, a jeho staromódní naivita a dětinská nevinnost vás hravě vrátí do doby, kdy vám bylo dvanáct. Plnými doušky si pak vychutnáte nonstop přehlídku spektakulárně špatných triků, chlápků v gumových kostýmech a nezdařilých pokusů o humor, které jsou vtipné svojí nevtipností. Co víc si při nedělním odpoledni přát? (25.06.2016)