Všichni moji blízcí

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)

Opravdu hezky natočené drama s pečlivým castingem, profesionálními hereckými výkony a kvalitním režijním řemeslem. Dát pod čtyři hvězdičky by nebylo fér, dát pět hvězdiček by znamenalo přejít fakt, že jde o opravdu hodně předvídatelné dílo, protože všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí. Prakticky všechno je jasné a už v půli filmu jsem si vydedukoval, kdo se zachrání a kdy bude odjíždět následující vlak s dětmi do zahraničí. Kromě předvídatelnosti trpí Mináčův film určitou akademičností ve snaze odvést opravdu dobrou práci. Jinak je to přiměřeně emotivní, smutné a poetické. Celkový dojem: 80 %. (09.03.2010)

Poctivá filmařina Matěje Mináče udrží pozornost svou pestrostí a rozvíjením základních motivů. Samotný dojemný příběh vzniklý na motivy bezděčné pomoci Nicholase Wintona je základem úspěchu. Sledování osudů rodiny Silbersteinových je velice pestré - stejně jako jsou rozdílní jednotliví členové rodiny. Společně čelí historickým událostem, každý je vnímá jinak. Krásný je motiv soupeření otce a syna o vysněné dlouhé kalhoty, které pro kluka žijícího v prvorepublikovém období znamenaly skutečně předěl v dospívání. Zajímavé je sledování partnerských vztahů, potažmo svateb, z nichž je působivá dětská hra na snoubence. Herecké obsazení je výtečné, včetně dětských hrdinů (Braňo Holíček a Lucia Cúlková). Labuda skvěle zvládl zápornou roli. Důležitý motiv má ve filmu hudba (hra na housle, zpěv německého pochodu). Také hudba Janusze Stoklasy (text písně Ľubomír Feldek) je nedílnou součástí příběhu a jednotlivé motivy přesně vystihují radosti a hlavně strasti hrdinů. (24.11.2008)

Příběh Jiřího Hubače o síle nastupující německé okupace a následné táhnutí proti židům. Ke konci film už sakra tlačí na pilu a nebýt některých postsynchronů a dabingu polských herců, který moc neseděl, tak by to byl dokonalý film na téma holocaustu. Film je věnován osobě Nicholase Wintona, který v létě roku 1939 zachránil mnoho židovských dětí z českých rodin transportními vlaky do Anglie. Věnování je zmíněno na začátku filmu a konec opatřily záběry skutečného pana Wintona, kdy se po mnoha letech setkává se svými zachráněnými. Působivě zpracované téma a výborné herecké osazení (Marian Labuda jako kolaborant byl hodně odpornej). (24.01.2016)

A pak, že velcí a krásní kluci nepláčou. I když v tomto případě si nejsem zcela jistý, zda se to dá vůbec počítat, neboť se mi slzičky derou do očí prakticky ihned, když jen někde zaslechnu jméno Nicholas Winton. Takže už jenom samotným úvodem s věnováním si mě tvůrci dokonale zaháčkovali do pohovky. Nedokážu tedy úplně s jistotou říct, do jaké míry mě okouzlilo silné téma, které dává tvůrcům spoustu prostoru, a které se nikdy neomrzí a do jaké míry mě zaujal snímek svými filmovými kvalitami. Opravdu velmi se mi líbil jednoduchý, leč přesný hudební podkres a velmi, ale opravdu velmi mě sral dodatečný dabing - přišlo mi, že snad všech postav, z nichž některé dokonce nedaboval tentýž herec. To bylo opravdu k poblití a neskutečně to sráželo již tak bídné dětské výkony.  Minimálně první polovina snímku byla z velké části fakt nudná. Vzhledem ke krátké stopáži by člověk čekal podstatně údernější tempo. Nicméně, trpělivý divák byl nakonec přeci jen odměněn, neboť přibližně poslední třetina filmu byla naprosto skvělá. Každopádně, pozvolnější tempo mělo alespoň tu výhodu, že divák dostal konečně na filmovém plátně možnost nahlédnout, že řešení židovské otázky bylo přeci jen pozvolné a film zachycuje všechny fáze od nepřipuštění si, že by se něco takového mohlo v 20. století přihodit, přes strach, až po absolutní beznaděj. Co jsem tak z filmů zvyklý, tak se ta první fáze přeskakuje, druhá zkracuje a známe dobře jen tu třetí. Tady to bylo přesně naopak. [75 %] (17.05.2021)