Režie:
Jiří StrachKamera:
Martin ŠecHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Klára Issová, Tatiana Dyková, Jiří Dvořák, Ivan Trojan, David Švehlík, Aleš Háma, Táňa Fischerová, Miroslav Táborský, Marek Taclík, Viktor Preiss (více)Obsahy(1)
Dvoudílný televizní scénář Lucie a Josefa Konášových je působivým a dramatickým příběhem lásky, hrdinství i slabosti. Odehrává se ve dnech, kdy šlo našemu národu opravdu o vše, v období protektorátu. Ačkoliv příběh začíná téměř idylicky, na sklonku roku 1941, předčasnou oslavou Silvestra, s falešným zdáním, že vše je stále v pořádku, a dvě krásné mladé ženy, přítelkyně a obdivovatelky tehdejších filmových hvězd, jako byly Adina Mandlová i Nataša Gollová, jsou středem společnosti, právě v tuto chvíli nedaleko odtud, v zasněženém lese, seskočili padákem tři mladí muži: Bartoš, Potůček a Valčík....
Příchod parašutistů, vyslaných z Anglie, kteří se v Pardubicích objeví, znamená zásadní zlom v dosavadním životě obou žen i v životě jejich manželů. Do nebezpečných akcí, které mají parašutistům pomoci splnit zadaný úkol se zapojí nejen ony, jejich manželé, ale i řada dalších osob kolem nich. Přes to všechno však Hana ani Táňa nezapomínají na svou touhu uplatnit se u filmu, touží po krásných šatech a nemohou přehlédnout mužský šarm a svádění Alfréda Bartoše, jednoho z parašutistů. Přátelství obou dívek začne dostávat povážlivé trhliny. Spolu s tím se přiostřuje i nebezpečí odhalení celé této pardubické skupiny. Němcům se podařilo zachytit několik stop, a jedna z nich vede k Valčíkovi, který se skrývá pod falešným jménem coby vrchní v pardubickém hotelu Veselka. Všichni si začnou uvědomovat vážnost situace. Mistrné propojení ryze soukromých, intimních vztahů jednajících postav s historickými událostmi, které, ať zúčastnění chtěli nebo ne, zasáhly do všech lidských osudů, je nesporným kladem obou autorů.
Příběh se sice odehrává ve velmi krátkém časovém úseku, ale je v něm jakoby v kostce postižena široká škála proměn lidských charakterů, od zcela malých selhání až po ta nejzávažnější. Ale jde v něm současně i o obdivuhodné a mnohdy nečekané důkazy odvahy, statečnosti a obětavosti. Je to i příběh o zkoušce, které je vystaveno přátelství, dosud považované za nejpevnější...
Díky tomu, že se autoři zamýšlejí nad touto dobou právě z tohoto hlediska, přes komplikované a nejednoznačné vztahy a postoje vylíčených postav, vznikl text, který se stal skvělým podkladem pro silný a divácky atraktivní televizní film, jehož působivost a dramatičnost ještě zvýraznila režie Jiřího Stracha a obsazení obou hlavních postav Tatianou Vilhelmovou a Klárou Issovou. V neméně důležitých a skvěle zahraných rolích se setkáte i s Jiřím Dvořákem, Davidem Švehlíkem, Ivanem Trojanem, Miroslavem Táborským, Alešem Hámou, Matějem Hádkem, Viktorem Preissem a dalšími.
(oficiální text distributora)
Recenze (222)
Režii ani scénáristům vlastně nelze nic vyčítat. Dělali, co uměli a opravdu odvedli maximum toho, co v nich bylo a je. Problém je jinde. Ne v tom, že v odboji nebyl čas na pohlavní vyžití. Ne v tom, že v něm působili i lidé nehodní. Základní potíží je, že se z filmu zcela vytratily rozhodné črty doby - boj s Hitlerem a jeho pohůnky. Srovnáme-li toto dílo např. s klasickým filmem šedesátých let SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, vynikne plochost Strachova ambiciózního projektu. Pro další srovnání však nemusíme tak daleko do minulosti. Humor a nadhled Hřebejkových MUSÍME SI POMÁHAT je v tomto ohledu ještě nemilosrdnější. Výpadky ve vědomostech a zanedbané sebereflexi zkrátka nejde beztrestně ignorovat. Platí se za ně. Kvalitou díla a narušenou působivostí předkládaného výsledku. ()
Tohle byl opravdu velmi dobrý český válečný film. Velké množství známých herců a všichni hráli na výbornou, tady není co vytknout. Pro mě, coby mladého člověka, který tuto dobu zná pouze z vyprávění, to bylo velice zajímavé. Celý film byl napínavý, sice závěr krutý a drsný, ale bohužel skutečný. Škoda jen, že se jednalo pouze o TV film, protože podle mého tento výborný výtvor Jiřího Stracha mohl jít klidně do kin. 80% ()
Natočil to Strach, ale má to šmrnc Hertze. Moc povedený dvoudílný filmeček, první díl pozvolný, prodchnutý romantikou, milostnou zápletkou s válečnou příchutí začátku čtyřicátých let, který příjemně plyne, aby pak druhý nabral závratné obrátky a parádně vygradoval. Skvělí herci, hudba, výprava a kamera. Samozřejmě, že takové filmy nemají šanci na kino, protože jsou zkrátka dobré. Škoda tento by si to zasloužil v mnoha ohledech. Z Viktora Preisse mě zamrazilo v zádech: " Chodíte ráda do biografu?" ()
No úplně bez chyb to zas nebylo, co se týče některých historických faktů, kostýmů, podání a ztvárnění jednotlivých rolích (především jak už tu někdo chytře poznamenal to gestapo mi zde skutečně hrůzu nenahánělo, přišlo mi fakticky ploché), některých českých monologů, které vzápětí vystřídali ty německé a posléze i ty doprovodné titulkové a jiných možných souvislostí nad tím vším jsem tak trochu ještě přimhouřil oko. Na to si však tvůrci filmu, při konečné podobě filmu měli dát přeci jenom trochu víc pozor, a vyvarovat se tak zbytečného případného chaosu, který některý divák prostě nepobere. Co je však důležité, a co mě oslovilo a vedlo ke konečnému hodnocení..? Tak určitě zajímavý scénář, obrazová a zvuková stopa, a víceméně i ta dynamicky pohyblivá kamera bylo asi to nejlepší na celém tomto filmu který se zřejmě líbil... Herecké výkony, nijak oslnivé povětšinou standardní. Někde však výborné a překvapující jako například ten v podání Kláry Issovové, která hrála troufám si říct ve své nejlepší formě. Jinak stále stejní a určitě v dnešní době žádaní herci, některým jsem však to jejich herectví prostě nevěřil. Ještě mě překvapil většinou na dobré a slušné úrovni hrající Miroslav Táborský. Atmosféra strachu, násilí a teroru, byla zobrazována s pečlivou přesností, bohužel bylo tomu tak. Samozřejmě atmosféra tak vypilovaná téměř do toho nejmenšího možného detailu (hodně dělá třeba i černobílý podklad), třeba jako ve starých dobrých filmech jako byli Atentát, Daleká cesta, Vyšší princip nebo Romeo, Julie a tma určitě nebyla, to zas bylo především ovlivněno dobou a v té době ještě nedávnou minulostí. Nicméně na české poměry určitě velmi zručně a kvalitně natočený tv-film od čím dál tím více zrajícího režiséra Jiřího Stracha. Po delší době určitě milé překvapení, byli chvíle kdy mi zkutečně bušilo srdce naplno (zejména při závěrečné scéně, za doprovodu známé skladby Slunečnice), i když jsem čekal nebo tušil co bude dál. PS: Kláře Issové to opravdu sluší i bez těch šatů -:DDD. ()
Jirka Strach umí natočit super filmy a toto téma je vlastenecky vděčné, přičemž rozumím tomu, že na úkor faktů, které nejsou známé, je nutné jednotlivým postavám vtisknout nějaké charakterové rysy. Rozumím i pohnutce vykreslit "budoucí hrdiny" jako obyčejné lidské bytosti v těžké době. Bohužel ve vztahu k tématu nemám pochopení pro žádné milostné pletichy, natož pro proutnické extempore, které předvedl s postavou Alfréda Bartoše. Tohle se opravdu nepovedlo, takže další historická přesnost celého snímku je tímto dost pošlapána. Škoda. 60% ()
Galerie (16)
Zajímavosti (10)
- Na dvoře gestapa je v jedné scéně možné v pozadí na zdi zahlédnout bezpečnostní kamera. V další scéně je již zakrytá. (Reyak)
- Autoři scénáře, manželé Konášovi, pozměnili příjmení hlavních hrdinů. Manželé Kroupovi se ve skutečnosti jmenovali Krupkovi a manželé Hladíkovi Hladěnovy. (JT19)
- Závěrečná poprava lidí spjatých s pomocí parašutistům se odehrává ve filmu nahnáním do jakéhosi tunelu. Ve skutečnosti se odehrála na pardubickém zámečku, kde je údajně stříleli po dvou, pak písek pečlivě uhrabali, aby nebyl od krve, a přivedli další dva. Nebo zabití Potůčka (Matěj Hádek) českým četníkem – ve filmu vidíme akční útěk lesem, ale ve skutečnosti ho zastřelil ve spánku. (JT19)
Reklama