To, co dýchám

Co dodat? Skvělé obsazení, děj, režie, zpracování, prostě všechno! Sarah je opět skvělá (jak jinak) a ostatní rovněž odvádí solidní výkony. Příběhy jednotlivých postav jsou neuvěřitelně emotivní a když vše skončí, máte pocit jako kdyby jste zažili něco neuvěřitelného, klidně přehlédnete všechny nedostatky a rádi si to zase zopakujete, protože vám to jednoduše schází a tak si jejich osudy prožijete zase znovu. To že jsme něco podobného už jinde viděli není podstatné protože To, co dýchám, je i přes to stále jedinečný. (11.09.2010)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)

Mohl bych napsat dlouhý kritický komentář, ale v podstatě by stačilo do puntíku okopírovat komentář mého oblíbeného uživatele Sobis87. Mám z tohohle projektu tentýž pocit zmaru. V případě tohohle mišmaše nehrají ani tak herci, jako spíš režisér a scénárista, kteří se pokoušejí vytvořit novou Magnolii, ale protože nemají dostatečné zkušenosti a nejspíš ani schopnosti, zůstává u pózy a intelektuálského kýče. Tohle si na hlubokou společenskou výpověď jenom hraje a tam, kde se snaží vyhrocovat situace a lidské emoce, je to krajně nedůvěryhodné, sentimentální nebo patetické. To, co funguje, je herecké obsazení, nevím, jak to Jjieho Lee dokázal bez konexí a zkušeností, ale povedlo se mu shromáždit partu buď kvalitních (Garcia, Whitaker) nebo aspoň populárních (Gellar) herců, kteří se snaží a dokážou místy vytvořit dojem, že opravdu o něco jde. Jinak Lee před Tím, co dýchám, nenatočil nic, co by stálo za zmínku a i když od té doby uplynuly už čtyři roky, opět netočí, což mi přijde příznačné. Celkový dojem: 35 %. (18.09.2011)

Prekvapivo dobre fungujúca mozaika príbehov s naozaj dobrým hereckým obsadením. Škoda, že F. Whitaker nedostal väčší priestor, ale na tú 90 min. stopáž dostal v podstate každý herec dostatočný priestor na to, aby vás presvedčil, že práve jeho part je v mozaike tým lepším. Ťažko povedať, ktorá linka príbehu je najzaujímavejšia, pretože sú vzácne vyrovnané, príbeh slušné odsýpa a nemal som čas pozerať na hodinky. Remeselne slušne odvedená práca, mierne mi vadila iba trošku nerealistická Fraserova predvídavosť, ale našťastie nebola najdokonalejšia, takže prižmúrim oko a dávam štyri. Film 80%. (21.04.2009)

Tak toto hej. Jasné, je to neuveriteľne komerčné, scenár oplýva tou pre Hollywood tak častou neuveriteľnosťou a celé je to tak trochu gýč, ale mne sa to páčilo. Obsadenie je skutočne luxusné, Andy Garcia je pod dlhšej dobe znovu výborný a ostatný v norme (znalci a tí, čo už majú niečo napozerané, si okrem hlavných postáv všimnú aj Emila Hirsha (v poslednom čase napr. Killer Joe), Joa Bernthala (The Walking Dead, Noc v múzeu 2), Clarka Gregga (Avengers, Whedonova verzia Veľa kriku pre nič) či Johna Cho (Zahulíme, uvidíme, FlashForward). Celkovo veľmi dobré, ja som sa bavil. 78% (27.05.2013)