Režie:
Clint EastwoodScénář:
J. Michael StraczynskiKamera:
Tom SternHudba:
Clint EastwoodHrají:
Angelina Jolie, John Malkovich, Jeffrey Donovan, Michael Kelly, Colm Feore, Jason Butler Harner, Amy Ryan, Geoff Pierson, Denis O'Hare, Frank Wood (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Je sobotní ráno roku 1928 a Christine Collinsová se loučí se svým synem Walterem a odchází do práce. Když se v podvečer vrátí domů, zjistí, že její chlapec zmizel. Zavolá policii, ale dozví se, že policie může vyhlásit pátrání po pohřešovaném až za dvacet čtyři hodin. Příštího dne se kapitán J. J. Jones z policejního oddělení v Los Angeles ujímá vyšetřování. O pět měsíců později kapitán Jones oznámí Christine, že v Illinois objevili chlapce, který prohlašuje, že je Walter Collins. Policie pozve novináře, aby se zúčastnili shledání matky se synem. Christine prohlásí, že to její syn není. Policie nechce přijít o kladné body, tak trvá na tom, že nalezenec je pohřešovaný Walter a matčiny protesty vysvětluje neskutečnou psychickou zátěží. Koho zajímá, že nalezený Walter je ve skutečnosti o něco menší než před svým zmizením a jak za těch pět měsíců přišel k obřízce? Christine se pustí do boje za svou pravdu s takovou vehemencí, že začne být nepohodlná... (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 363)
Clint je výjimečná osobnost. Natočit v jednom roce dva úžasné filmy: Výměnu a Gran Torino, navíc v takovém věku, to je neuvěřitelný výkon. Jako u jiných posledních Clintových filmů i zde se vše opírá o velmi silný a působivý příběh, s nímž režisér zachází nanejvýš citlivě, až jakoby s chladným odstupem - rozhodně netlačí na pilu, aby z diváků dostal více emocí. Skvěle vybraní herci předvádí koncentrované výkony, to jak ti známí (Jolie, Malkovich), tak ti zcela neznámí (např. velmi dobrý výběr dětských rolí). ()
Silný téma, ale na můj vkus to bylo trochu zdlouhavý, což je u Eastwooda celkem častý. Navíc mi Angelina Jolie do týhle role vůbec nepasovala. Vrcholem filmu pro mě byla scéna s popravou. Kdyby popravou film skončil, tak bych možná uvažoval o 4 hvězdách. Ale těch dalších cca 15 minut už tam bylo vyloženě navíc. ()
Zážitek z tohohle filmu bych tedy nevyměnil ani za nic. Narvané kino (a zázrak se udál, všichni zticha, bez šustění, neuvěřitelné...), dvě slečny jako doprovod a film, ve kterém Clint mistrně mění žánry snad ještě stylověji, přesněji a rychleji než za mlada střílel z koltu. A nesníží se ani k citovému vydírání, byť si o to námět halasně říká. Kvůli takovým filmům by měly být v sálech povinně láhve s kyslíkem. Čistě pro případ, že by vám to vyrazilo dech. Což se může lehce stát, ne že ne. Co bych, ale vyměnil hned je má okrajová znalost kauzy, kterou to ztvárňuje. Na druhou stranu vidět tohle ve sladkém nevědomí, tak mi snad ani ten kyslík už nepomůže. ()
Hrozně emocionální film. Většinou na mě tyhle věci moc nepůsobí, ale tohle mě prostě jaksi vzalo. Nenáviděl jsem všechen personál blázince, cejtil nebezpečí z policajtů a hrůzu a hnus z toho perverta. Angelina Jolie tady měla nejlepší roli, ve který jsem jí viděl. Věřil jsem jí fakt všechno. Clintova režie opět jistá a bez chyby a i když jsem cejtil jistou euforii při těch konečnejch rozsudcích, tak (bacha spoiler) kluka to bohužel nevzkřísilo. Film vyzněl sice jako docela "happyend" ale pro mě ne. ()
Kdo by to před nějakými 40 lety řekl, že nejdrsnější pistolník divokého západu bude na stará kolena točit tak jemná emocionální dramata i se špetkou pečlivě zabaleného citového vydírání uvnitř jako je Gran Torino nebo Changeling? Zatímco Gran Torino je lineární, avšak vyzrálé a přímo rozlučkové (co se Eastwooda jako herce týče) drama, Changeling prochází skrz několik žánrů (ovšem stále zůstává čistě mainstreamové a imho ani není podvratné). Kombinuje emocionální prožitek mateřské lásky, navíc postupně obměňované za sílu odhodlání a boje za spravedlnost s historickým dramatem faktu o tristním fungováním policie a navrch s jednou "bolavou" krimi zápletkou, při jejimž rozluštění se zase vracíme zpět k těm emocím. Přechody jsou plynulé a uhlazené, ale snad díky tomu vyhýbání se extrémům není ani celkový požitek... Tolik extrémní. PS: Angelina sice onu pro sebe netypickou polohu předvedla dostatečně procíteně, ale na zlatou sošku to stačit nebude. 8/10 ()
Galerie (51)
Zajímavosti (30)
- Ve filmu nebylo zmíněno, že se spolu na vraždách podílela i matka vraha Sarah Louise Northcott, která se k vraždám také přiznala, včetně vraždy devítiletého Waltera Collinse. Později však výpověď stáhla stejně jako to udělal Gordon Northcott, který se přiznal k pěti vraždám chlapců. Po návratu z Kanady byla Sarah Louise obviněna za vraždu Waltera Collinse. Vyšší soud ji odsoudil k doživotí 31. 12. 1928, byl k ní šetrnější, protože byla žena. Sarah Northcott sloužila ve věznici Tehachapi a byla podmínečně propuštěna po téměř 12 letech. Během ukládání trestu Sarah tvrdila, že její syn je nevinný a podala různorodé bizarní výpovědi na původ svého syna Gordona. Například, že její syn byl nemanželský, že je anglický šlechtic, že byl výsledkem incestu mezi jejím manželem a jejich dcerou Feorfe Cyrus Northcott. Také uvedla, že jako dítě byl Gordon pohlavně zneužíván celou rodinou. 8. 2. 1929 27denní soud v Kalifornii skončil. Gordon Northcott byl odsouzen za vraždy mexického chlapce (6 let) a bratry Lewise a Nelsona Winslowa (12 a 10 let). Bratři byli ohlášeni jako pohřešovaní z Pomona 16. 5. 1928, nicméně stále se věřilo, že Gordon měl možná až 20 obětí. Porota slyšela, že Gordon unesl, obtěžoval, mučil, zabil a roztrhal tyto a další chlapce během roku 1928. 13. února 1929 odsoudil soudce George Freeman Gordona k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 2. 10. 1930. (PATTXA)
- Scenárista filmu J. Michael Straczynski napsal scénář podle případu, který objevil v archivu losangeleské radnice. „Chystali se ničit staré záznamy a nabídli mi, jestli se v nich nechci prohrabat, než skončí v peci. Když jsem narazil na tenhle záznam, nevěřil jsem, že se to opravdu přihodilo,“ řekl. (Zdroj: ČSFD)
- Ve scéně z psychiatrické léčebny, odehrávající se roku 1928, je použita elektrokonvulzivní terapie (známá spíše jako elektrošok). Elektrošoky ale poprvé na lidech aplikoval až v roce 1937 italský lékař Ugo Cerletti. (FilmFan24)
Reklama