Mission: Impossible

Skvělý rozjezd vynikající akčně-špionážní série, která přitom mohla umřít hned po druhém dílu... Naštěstí se tak nestalo a aktuálně tu máme již šestidílnou ságu, jež třetím dílem famózním způsobem chytla druhý dech a od té doby přišla ještě s třemi dalšími osobitými peckami (a upřímně věřím a doufám, že to stále není konečné číslo). De Palmův snímek u mě možná nikdy nebude (právě kvůli nebývale silné konkurenci) na pomyslném vrcholu, ale nutno uznat, že i po dvou desítkách let se stále jedná o zatraceně dobrý žánrový příspěvěk, jenž navíc zdobí hned dvě dokonalé scény (průnik do CIA, vlakové finále). 85 % (08.08.2018)

Ten film zostarol viac než som myslel. Predovšetkým keď ide o reálne technické hračky (žuvačkové bomby nestarnú), ako Redgraveovej najmodernejšia disketová mechanika, alebo keď Cruise zadá do internetu slovo biblia a nájde mu to 26 výsledkov. A naháňačka s helikoptérou už dnes vyvoláva mierny úsmev. Čo nestarne je De Palmova réžia. Ikonická zlanovacia scéna, alebo myslím prvýkrát (vo svojich medziach) reálna naháňačka po streche vlaku (predtým sa po vlakoch behalo, skákalo a viedli sa šermiarske súboje). Všetky tie intrigy, všetky tie strihy, neustála hra s divákom a vlastne aj vzájomná hra medzi postavami (v rámci celého filmu nie je snáď jediný okamih, kde by mali všetky hlavné postavy rovnaký prehlad o tom, kto vie čo). A úplne najradšej mám "vyraďovací" pražský úvod. Kult. (22.09.2018)

S De Palmou mám pořád ty stejné zkušenosti. Stvoří pro svůj film několik výtečných scén, ale zbytek je již po režijní stránce obyčejný průměr. Nejinak je tomu v případě Mission Impossible, zde je k tomu všemu ne zrovna stoprocentní dojem z filmu podrýván neskutečně překombinovaným scenářem, ve kterém se opravdu neděje nic světoborného, ale vše je podáváno tak chaoticky, že divák se začne brzy ztrácet v návalech různých intrik, lží, zrad a podvodů. (05.11.2007)

Agent Ethan Hunt je, po bleskové likvidaci svého týmu při pražské operaci, označen CIA za zrádce určeného k likvidaci. Hunt se včas probírá ze svého překvapeného zmatení a začíná sbírat informace. Jeho analytický mozek strojově odděluje pravdivé informace od falešných, důležité od nepodstatných a zanedlouho pochopí svou roli neinformované figurky ve špionážní hře. Po zmapování situace se čile vrací do hry s novou strategií, ve které již není loutkou v rukou autorů podrazu, ale sám začíná posouvat figury po šachovnici. (05.10.2009)

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale zásluhou několika scén, v nichž se napětí ždímá jako podle učebnice (gymnastika v CIA trezoru, gymnastika na rychlíku), se asi nakonec přikloním ke štědřejšímu hodnocení. Scénář je každopádně hrozně překombinovanej, v závěru to do sebe sice zaklapne alespoň na úrovni "ten je zlý, tenhle hodný" ... ale kdo v průběhu děje na koho co hrál, to mi moc jasný neni. Úvodní pražská pasáž potěšila. (29.08.2011)