Řekni, kdo tě zabil

Docela příjemně retro, ale až moc kýčovité na můj vkus. A to je právě bod úrazu. I když právě tu zvláštní atmosféru jiní opěvují, já jí nemůžu přijít na chuť. Koláčník je mi docela dost nesympatický, zato Anna Friel je úžasná. Celkově příběh o oživování mrtvol a způsob, jakým je to podáno (tak komicky)..je docela fajn,ale abych tomu stylu propadla,to rozhodně ne.. (02.03.2011)

Chápu, že ne každému se tento seriál musí líbit, ale já jsem se do něj zamilovala hned od první epizody. Vypravěč a jeho Fakta byla následující..., sladký Ned, roztomilá Chuck, nevrlý Emerson a samozřejmě i malinká Olive. Charaktery jsou skvěle napsány, zápletky (často absurdní) mě baví, plus je i barevnost ve stylu Tima Burtona. Nejvíc ale má romantická duše vzdychá nad vztahem mezi Nedem a Chuck. Jeden z mála seriálů, který se netočí jedině kolem sexu, jediný, který ukazuje, že i bez něj se mohou mít dva lidi rádi. Měním názor, nechápu, jak se tento seriál někomu může nelíbit... :-) (16.01.2011)

"Everything we do is a choice. Oatmeal or cereal, highway or sidestreets, kiss her or keep her. We make choices, and we live with consequences." Originální seriál s neskutečně unikátní atmosférou i stylizací, rychle ubíhajícím dějem a sympatickými postavami a herci, který dokáže být jak napínavý tak vtipný tak dojemný a přitom všem příjemně pohodový a romantický bez toho, aniž by upadl do klasické americké telenovely (i když druhá série k tomu bohužel v jednom místě silně skloňuje, ale naštěstí se včas probere). Škoda, že je tak málo dílů, protože hodně věcí by si zasloužilo dovysvětlení. (25.04.2017)

Napad je to vazne dobry a originalni, to tady jeste nebylo. Ale zpracovani me prilis neoslovilo. Jednotlive pribehy me nebavi a netouzim jich videt 22. Navic me nezaujaly ani hlavni postavy. Kolacnik zna jen dva mimicke vyrazy – trpitelsky a pritroubly, a kdyby mel misto hlavy kolac, koukalo by se na nej lip. Mezi jedny z mala zajimavosti patri cernoch Chi McBride, pes a dobra kamera. (27.08.2010)

Pushing Daisies strašně klame tělem. Tváří se jako jednoduchá romantická komedie, a kýčovitě nádherné prostředí a rozpustilá hudba tomu napomáhají. Ze všech žánrů, které spojuje, je ale PD nepochybně především fantasy (hrátky se smrtí fungují, a je to výborný nápad) a mysteriózní. Ne zrovna klasicky střižená detektivka, ale absurdní miniepizodky, které posouvají děj dopředu hlavně tím, že pomáhají dokreslovat vztahy hlavních postav (asi jako kauzy v Ally McBealové), a tak se nenuceně dostáváme k prvku dramatu, které taky funguje dobře. Ned miluje Chuck, a Chuck zase Neda. Ale tahle láska nemůže díky nastoleným zákonitostem nikdy propuknout. A tak se Ned s Chuck dobrovolně uzavírají do vězení osamělosti. Chuck před celým světem, a Ned zase před Olive. Olive taky miluje Neda, a neschopná se smířit s jeho nedostupností, se i ona dobrovolně uvrhá do téhož vězení. Tady je asi největší zádrhel (nikoli faktický problém kvality seriálu, ale jeho možné působení na diváky), že kolonky romantický/komedie nejsou naplňovány tradiční formou. Těžko mít ten klasicky kýčovitý hřejivý pocit romantiky ze seriálu, kde nikdy doopravdy nedojde k naplnění jakéhokoli vztahu (říkejte si co chcete, ale sex prodává), a těžko se od srdce smát tam, kde postavy, které máte rádi, se víc než cokoli jiného trápí, že jsou samy, a že už tak zůstanou. Pushing Daisies je romantický seriál, ale zároveň frustrující. Je humorný, ale ne klasickým ha ha způsobem, spíš morbidně cynickým, a tak se z něho stává tvrdý seriálový oříšek. Je to nádherné dílo, ale není to snadno zkousnutelné. A fakt, že to tak vůbec nevypadá, nepochybně spoustu lidí odradí. To by ale byla škoda. (11.10.2007)