Čekání na zázrak

Asi som v nejakom citovom rozpoloženi, ale práve v tejto chvíli 7/10... samozrejme si uvedomujem všetky pro a proti, ale v tomto časovom intervale nemienim nič meniť. Film ma zaujal a popravde aj dostal, plinie pomaly... priebeh a prevedenie už tuna bol (trochu inak, ale predsa), množstvo známych tvári... zaujímavé hudobné doplnenie. Nebudem nad tým už radšej premýšľať, proste je to tak no... :) (14.05.2009)

A to som prave zacala mat pocit, ze mi tu chyba prsne to, co tak neuveritelne zboznujem. Som rada, ze prisiel Powder Blue v pravy cas, aby mi dokazal, ako velmi som sa mylila... Minimalisticky, ale zaroven tak neuveritelne silny film, ktory ma vzdy emocne rozprasi na marne kusky. Nie je to len tou fantastickou hudbou, nadherne ludskym a az priam naturalistickym scenarom, ale je to hlavne hereckymi vykonmi, ktore v sebe odzrkadluju snad vsetku bolest, ktoru hlavni hrdinovia zazivali. Pribeh, v ktorom zazijete vzlety aj pady, radosti aj starosti a co je pre mna podstatne, prezivala som to s nimi, a to naozaj velmi intenzivne. Tlieskam. (09.05.2009)

Nádej je asi to správne slovo, ktoré vystihuje tento mozaikovitý príbeh. Nádej na zmenu k lepšiemu, nádej na vyrovnanie sa so svojimi chybami a nádej na odpustenie a lásku. Obsahová, myšlienková stránka filmu je veľmi dobrá, príbeh má čo ponúknuť. Len forma bola na mňa trochu pomalá, akoby zasnená a bez energie či atmosferického náboja. Platí to hlavne pre prvú polovicu, potom sa to v tomto smere zlepšilo a ja som si na tempo postupne zvykol. Ide o takú hodnotnú jednohubku, ktorá je ale trochu zasnená a komótna, preto snímok nemusí sadnúť každému . 70/100 (16.06.2014)

Ty vole, Patrick Swayze to zabil. Já si říkal, že mi jeho postava je hrozně povědomá, ale až z titulků jsem zjistil, že ho hrál on. No to mi ho vyždímej... Jinak jde o takovou až klasickou sladkobolnou mozaiku různě zajímavých příběhů. Linie s Liottou je nezajímavě předvídatená, linie s Redmaynem takřka nevyužitá (dělá z něj jen pouhého přicmrndávače, což je vzhledem k hereckému obsazení postavy škoda, Redmayne je dost zajímavý herec), linie s Whitakerem má zajímavý námět, křesťan, kterého omrzí život, jeho víra je však tak silná, že mu brání spáchat sebevraždu (objeví se v ní ale lisa Kudrow ve své dosud nejlepším hereckém projevu, co jsem viděl) no a linie s Jessicou Biel asi ulpí v paměti nejvíce a nejdéle. Nejen proto, že v ní Biel hraje striptérku, která po sobě během vystoupení lije horký vosk (ale skvělá scéna), ale i proto, že je nejpestřejší, nejpropracovanější a lidsky nejpřijatelnější a nejvděčnější. A je v ní Patrick Swayze ve své asi nejbizarnější roli. 3.5* (20.03.2018)

Po ceněných mozaikách lidských osudů Alejandra Gonzálese Inarritu (Amores Perros, 21 gramů, Babel) a P.T. Andersona (Boogie Nights, Magnolia), zdá se, by si každý chtěl natočit podobný film. On ovšem koncept vyprávění o tragických životech, které se v závěru osudově protnou, až nezdravě nabádá k vykonstruovanosti. Paulu Haggisovi to se snímkem Crash ještě vyšlo, avšak film To, co dýchám Jeihoa Lee byl pro svou prvoplánovost už jen otravným blábolem. Powder Blue spadá právě do kategorie těchto filmů, avšak opusům pánů Andersona a Inarritua se ani na moment nevyrovná. Největší problém filmu tkví v tom, že při tvoření jednotlivých příběhů se evidentně až moc tlačilo na pilu, následkem čehož jsou jednotlivé osudy méně uvěřitelné, což jim zákonitě ubírá na působivosti. Jedním příkladem za všechny budiž linie mladé dívky, která má smrtelně nemocného syna, kvůli finančním problémům musí pracovat jako striptérka, není si schopná najít trvalejší vztah a otec, o kterém si myslí, že je mrtvý, byl zrovna propuštěn z vězení. Upřímně, takové drama by položilo i Annu Frankovou a z celého filmu je cítit, jak se tvůrci horoucně snaží diváka emocionálně umlátit neustálým přívalem dílčích dramat, přičemž ani jedno z nich není prezentováno dostatečně uspokojivě. Kvantita bez ohledu na dílčí kvality, to je, oč tu běží. Ještě že se jednotlivých rolí chopili talentovaní herci v čele s neprávem přehlíženým Rayem Liottou, klasicky výborným Forestem Whitakerem a nadějným Eddiem Redmaynem. Dokonce i ta Jessica Biel se zde snad poprvé projevila jakožto vyzrálá herečka a tím opravdu nenarážím jen na tu pověstnou scénu, kdy odhalí své přednosti (ta scéna ale na rozdíl od zbytku ale ještě nestačila vyšumět). Veškeré dobré úmysly jsou ale dokonale pohřbeny v samotném závěru, kdy se celé vyprávění nesmyslně odkloní do spiritualistické roviny. Snaha o dojemnou poetičnost se pak ošklivě zvrhne v povrchní citové vydírání, které je pro mě osobně už za hranicí snesitelného kýče. (14.07.2010)