O princi, který měl smůlu

"Jéžišmarjá, vona už je zase v rámu !! To je pořád spěchu !!" ;) Další bizarní tuzemský pohádkový camp, nutno říci camp jako kráva, ve své zhovadilosti a diletantismu neskutečně zábavný.. Šílený Dvořákův leprikón s famózní marešovskou zpívandou dává téhle raritě punc legendy.. (23.02.2020)

Dost zásadní pohádka přímo sedící na českou povahu stěžovat si, litovat se, být líný a raději nic nedělat a nechat za sebe makat ostatní pomocí manipulace a citového vydírání. Princ mamánek a rozmazlenec byl na zabití, když to řeknu hodně slušně :D Pohádka mě začala bavit pořádně, až když se objevil trpaslík a s ním excelující Pepa Dvořák. Celkem příjemné obsazení. Petr Nárožný jako král bezkonkurenční. Za mě nejlepší představitel králů v českých pohádkách. Další pěkné výkony Jiřina Jirásková a Veronika Gajerová. (24.02.2020)

Československá televizní pohádka o špatně vychovaném a totálně nesamostatném princi Leopoldovi, jenž svou všestrannou neschopnost zakrývá hloupým tvrzením o smůle, jež ho provází. Přestože byl často na prince Leopolda, jenž by ze všeho nejvíce potřeboval pořádně proplesknout, vskutku žalostný pohled, zejména v době jeho zoufalého panování, domnívám se, že zdánlivě nudná a roztahaná pohádka neznámého P. Obrdžálka skýtá poměrně slušné morální poslání. I hňup Leopold Jana Šťastného totiž nakonec poznal, že za to, jaký vedeme život, si můžeme především sami a nikdo jiný. Na mistra baviče P. Nárožného, jenž v této pohádce ztvárnil krále Václava, bylo snad kladeno příliš veliké očekávání, jež nebylo zcela naplněno. Kromě nich v řekněme průměrné pohádce účinkovala pohledná a skromně a mile působící kuchařka Lidka v podání V. Gajerové, nevýrazná královna J. Drbohlavová a tamější spravedlivá Bílá paní vystupující z obrazu, tělesně ztvárněná do J. Jiráskové. Pozoruhodnou dvojici dvorních rádců si zahráli bratři Jiří a Stanislav Bruderovi. Druhou polovinu pohádky oživil pohybově a gesty nenapodobitelný J. Dvořák, jenž byl přičarován v podobě zlého a mstivého trpaslíka, aby princ poznal, co přináší skutečná smůla, v tomto případě trpaslíkovy nezbedné kousky, jenž však pouze využil jeho totální životní neschopnosti rozhodovat se sám za sebe. (08.06.2017)

Legrační pohádková zápletka, kterou drží nad vodou základní motiv lásky služebné k princi, volba hereckých aktérů (Jirásková jako Bílá paní, Nárožný jako král, služebná Lidka - Gajerová, i princ Leopold - Šťastný). Zaujmou bratři Bruderovi, princovi rádci. Příjemný hudební doprovod Zdeňka Rytíře. Scénář: Zdena Brunclíková. Díky princově povzdechu: „Kdybych já měl trpaslíka, tak mi do rána vyroste.“ se ve druhé polovině objeví i Josef Dvořák, ale děj mi přišel už zbytečně natahovaný. Ale z lásky k palačinkám celkově dobrý průměr. (09.01.2010)

Námět na dvaceti, maximálně třicetiminutovou pohádku, roztahaný nudně na hodinu. Veronice Gajerové to zde moc sluší, ale to je asi tak všechno. Písničky, zmatený děj, nekňuba princ, který zaslouží nakopnout, bílá paní... a když už není, o co hrát, objeví se trpaslík, ale mně to moc vtipné nepřišlo. Celé to vypadalo, jako by to paní Brunclíková psala zhulená nebo permanentně opilá, jak se tady skáče v žánrech, tématech a objevují se i dospělé kopance (třeba vztah královny a krále, to je spíš psychologický film). A nakonec ani ten Dvořák nedostal moc prostoru, aby pořádně rozjel svého zlého trpaslíka. Ale jinak jo, myšlenku beru, člověk by si neměl pořád stěžovat a i přes nezdary to stále zkoušet, a navíc by se měl rozhlédnout, z čeho může mít i radost, protože o to může lehce přijít. (06.06.2015)