Muž v povětří

Nebýt Vlasty Buriana, kdoví, jak by to bylo dopadlo. Koukat se na to docela příjemně dalo, dokonce si myslím, že je Muž v povětří lepší než některé Burianovy filmy z 30.let ( Ulice zpívá, Ryba na suchu ). S těmi klasickými dílky jako U pokladny stál se samozřejmě nemůže rovnat. Žádný z Burianových filmů z poválečných let se nemůže soupeřit s tím, co dělal dříve ( výjimka Nejlepší člověk a Byl jednou jeden král, ale zde nebyl Burian v hlavní roli ). Zajímavé mi tu přišlo Burianovo setkání např. s Hrušínským nebo Sovákem. Oproti nehoráznému odpadu jakým je Slepice a kostelník je Muž v povětří půvabné dílko. (14.01.2009)

Prolínání dvou hereckých generacích. Prvorepubliková generace zastupená Růženou Šlemrovou, Vlastou Burianem a Hanou Vítovou a nová poválečná v osobě Aleny Vránové, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Sováka a Stelly Zázvorkové. Přechodový prvek tvoří Václav Trégl, který hrál jak před válkou, tak i po válce. Ještě zajímavější je propojení Františkem Filipovským, který hrál jak za první republiky, tak i po válce a po revoluci. Je tu stále patrný vzor první republiky, nejde o uvědomělou agitku, příběh se snaží stavět na lidských osudech. Zápletka je natolik jednoduchá a naivní, že se nedá mluvit o komedii. Poslední hlavní hole v životě Vlasty Buriana. Z historického hlediska zajímavý kousek pro zdokumentování českosloveské kinematografie. (09.06.2014)

Tonoucí se stébla chytá. Komunistickým žalářem zdeformovaný Burian tehdy přijímal sebemenší příležitost získat zpět ztracený potlesk a diváky, nicméně v tomto filmu nebylo čemu tleskat a nad čím se smát. Jen litovat. Koho a co? Zlomeného Buriana, zestárlou Šlemrovou, zatracovanou Vítovou a především scénář bez nápadu. Giganti prvorepublikového filmu odcházejí. Cokoli dalšího výstižně shrnuje původní název snímku. Ticho po pěšině. (04.10.2008)

Stárnoucí a vážně nemocný Vlasta Burian v této takřka budovatelské komedii už nebyl schopen rozervávat bránice. Příběh je to jistě úsměvný, ale i trochu smutný, jako když klaun odchází natrvalo od svých věrných diváků... Cenné na této veselohře je jistě to, že se zde objevili i někteří jeho kolegové ze starých prvorepublikových filmů - Šlemrová, Fiala, Trégl, Vítová... A ještě jedno trpké ponaučení. Starý člověk už nemá tolik soudnosti, přesto se snaží ještě něčím prospět, i když věčná sirka je skutečně nesmyslný nápad. (01.11.2020)

Jeden z těch slabších filmů s Vlastou Burianem, ovšem na dobu, ve které vznikl, ještě docela únosný (zejména v porovnání se Slepicí a kostelníkem). Herecká sestava, která se zde sešla, je opravdu skvostná (v čele s naší nejkrásnější princeznou Alenou Vránovou) a agitace je zde docela umírněná až upozaděná. Škoda, že samotný děj je celkem o ničem a je v podstatě zacyklený a s od začátku předvídatelným koncem. (DVD) (24.12.2013)