Paříž

I Paříž se svými krásami má v sobě spoustu bolesti a smutku. Každá z postav zažívala své trápení v různé podobě a intenzitě. Společným ukazatelem byla láska a její hledání nebo zakořenění se v cizí zemi. A jak bylo řečeno, Paříž se stává městem pro bohaté. Místy byla odosobněná. Zaujala mě láska profesora ke své studentce a její výrok, ať ji nechá žít a necitlivý přístup majitelky pekařství k zájemcům o zaměstnání z řad cizinců. To je pro Paříž určitě palčivé a všudypřítomné téma. J. Binoche byla opět přirozená, role jí sedla. (15.11.2010)

Potenciál dnes tak populární (nebo už to možná odeznívá?) mozaiky osudů jednotlivých lidí, jejichž životy se tu více, tu méně propojují, zůstal v Klapischově Paříži nevyužit. Možná proto, že se za celé dvě hodiny vlastně tolik nestane a mnoho příběhů zůstane otevřených. Možná proto, že ač jsou některé postavy zajímavé či sympatické, jsou stále příliš ploché. Klapisch totiž nasadil tak pomalé, melancholické tempo, že to nedovoluje rozehrát s jednotlivými osudy nějaké výraznější příběhy. (17.03.2010)

Moc lidí, moc motivů, moc příběhů, moc zeleniny. Nepletou se jen vedlejší postavy, pletou se skoro všichni, a mně se nejvíc pletly téměř všechny herečky. S přibývajícím časem mi ubývalo trpělivosti. Stříhal bych, stříhal. Duris bez vousů rozhodně nevypadá jako (K)lamač srdcí, miláček žen. A nazývejte mě třeba sexistou, ale Mélanie Laurent bych v tomhle filmu prostě svlíkl! První půlka za čtyři, druhá sotva za jednu. (25.06.2011)

Samozřejmě, že je to nuda k posrání..navíc v kině byla taková zima, že kdyby začalo uvnitř sněžit, do konce filmu bych ukoulel čtyři sněhulaky!! Kdo čeka čekání na smrt, smrt, sex, znovuzrození, bude se tetelit blahem, já jen čumim jako vůl, na co jsem to zase vlezl!! Všechno zachraňujou super herci, jinak je to ABSOLUTNÍ sračkojidní blábol ze života, takových jste viděli miliony!! Jednou větou: Na filmu jsem byl totálně omylem, raději žíte svoje životy!! (29.10.2008)

Prechádzka francúzskymi uličkami, veselé a smutnejšie momenty, ktoré život prináša, prepojenosť ľudských osudov...o tom všetkom je Paríž. Film vzbudzuje dojem reality, je jednoduchý a obyčajný. V podstate mu nie je čo vyčítať, obsahuje všetky tradičné elementy frankofónneho filmu - dávku hereckého šarmu, romantickú atmosféru, neschématický vtip a samozrejme Eifelovku. Na to aby sa vymedzil z priemeru, chýba korenistejší scenár a originálnejší pohľad na Paríž. (02.05.2008)