Občan Havel

Tohle není jednoduché hodnotit. Film mě zaujal, nenudil, místy pobavil a díky němu jsem více poznal Havla, jak z lidské, tak politické stránky. Ale...naprosto mu chyběla objektivnost (de facto Havel-anděl, Klaus-ďábel), byl celý takový slepený, skoro "na koleni dělaný" a byla z něho znát nevyrovnanost mezi lidskou a státní stránkou pana Havla (vypadalo to, že tvůrci snímku vlastně neví, na co se chtějí zaměřit). Hodnotím lepšími 3*; když ne dokument, tak alespoň já zkusím být objektvní ;-) (20.10.2008)

Čím dýl bude padat prach na ty hodiny nepoužitého materiálu, tím víc se mi bude Občan Havel jevit jako nevyužitá šance. Tenhle dokument totiž dělá hlavně exkluzivita materiálu, Kouteckého jedinečná šance být při tom. Přesto není finální tvar zdaleka tak inspirativní a strhující a od jiných časosběrů dokonce dostává na zadek. S Občanem Havlem se poněkud nevzrušivě projdete zákulisím, bez odvahy tvůrců vtisknout materiálu vlastní vizi a autorsky sevřenější jednotící linii. Prakticky veškerou atraktivitu Občana Havla zajišťuje fakt, že léta zavřené dveře do prezidentské kuchyně konečně někdo otevřel. 70% (17.11.2008)

Časosběrný dokument pro znalé současníky, aneb film, který zestárne pro další generaci jako žádný jiný - kdo bude Zeman, Lux, krize v české televizi, tunelování... pro historiky z filosofických fakult jen položka v učebním plánu, pro ostatní vůbec nic... pro mě můj celý můj dosavadní život. Předrevoluční dění si nepamatuji, to postHavlovské je současnost. Všechno ostatní politické dění je dosti originálním a přitom nezávislým pohledem zachyceno v tomto dokumentu. I přes nezávislost ale není apolitický - přese všechno vybízí diváka k názoru, k zaujmutí stanoviska. A ano, Václav Havel podle mě byl tím NEJLEPŠÍM prezidentem jakého jsme mohli v bouřlivých letech po revoluci mít... právě pro svůj bezbřehý idealismus a nezkušenost ve "skutečné" politice. 9/10 (27.11.2008)

Portrét Havla jako člověka... Havel, tak trochu "filozof na trůně", se snažil svoji funkci dělat co nejlépe (a skutečně podle svého nejlepšího svědomí), ačkoli mu ta vzala hodně sil - psychických i fyzických. Proto ani nevadí určitý nekritický postoj, který režisér zaujímá. Ostatně u tak vděčného objektu kamery, jakým Havel je, by to snad ani dost dobře nešlo. Humor, s jakým dokáže brát i ty nejtěžší chvíle, je obdivuhodný. On si tento malinký pomníček své osobě totiž skutečně zaslouží. (26.04.2008)

Tak jsem se na to podíval podruhé a musím říct, že to není zas tak špatné a místy dosti vtipné. Na druhou stranu musím říct, že jsem nepochopil záměr autora. Jestli to zamýšlel jako představení pana Havla, našeho prezidenta, normálního člověka, kterého obnaženě vykresluje prostříhaným materiálem, který za těch x let nashromáždili, pak si nemyslím, že to byl dobrý nápad. Styl polidšťování hlavy státu jsme tu měli již za T. G. Masaryka. Ono je ale jiné, když se na to dívají lidé po téměř století, a když se vás tyto události přímo dotýkají. Samotná postava Havla spíše ztrácí své kouzlo a váhu, pod tíhou tohoto dokumentu. Je to hezké, připomenout si vše, ale nemyslím, že je právě toto šťastný způsob. Otevřené dveře do pracovny prezidenta nám o něm moc neřekne. Pokud už jsem čekal nějakou poctu (víceméně), pak toto je spíše představení samotné role prezidenta, jako zaměstnání, nikoli samotného občana Havla, jednoho z nás. 65% (18.11.2013)