Stáhni mě do pekla

Většinu hororů, thrillerů i sci-fi filmů obvykle naprosto zazdí konec, ale v případě "Drag Me To Hell" je tomu právě naopak. Čím víc se film blíží konci, tím stoupá napětí a atmosféra. Zatímco první polovina byla spíš lekací a nechutná, tak druhá dostává ten pravý hororový nádech. Z trailerů jsem byla nadšená, po prvních diváckých a recenzentských ohlasech můj zájem a očekávání dost opadly, nicméně s tím, co jsem viděla (navíc ve velmi špatné kvalitě) jsem v rámci žánru spokojená. (11.09.2009)

Alison Lohman byla úžasná a hlavní roli zahrála skvěle. Pro fandy téhle žánrové odnože je to tutovka, pro ostatní jak se to vezme. Každému nemusí sednout skloubení černého humoru a hororu a ani mě to zrovna neimponuje. Hororový části jsou výborný, ale někde na mě už moc přeprsklý (zvracení), nebo jsou zase povedený, jako to vymítání, ale zrovna když si divák myslí, jak je to hezky napínavý a strašidelný, tak promluví kozel. Tak asi tak. Když se chci bát a užít si pořádnej horor, sáhnu radši po Silent Hillu. (07.10.2009)

Na horror to postrádá atmosféru. Naopak tu přebývají lekačky, které o sobě dávají vědět dlouho dopředu. Lekl jsem se jen jednou a to když kámoš při hledání plechovky zašátral na mou ruku. Doufám, že omylem. Černohumorné scény sice fungují, ale není jich zase až tak moc, aby to obstálo jako komedie. Krom "Itchy a Scratchy" soubojů mezi Christine a paní Ganuhovou tu není nic moc k zapamatování. Navíc Raimi bez Bruce... To je snad přímo synonymum slova protimluv, ne? Jenže je tomu tak a dvojnásob to zamrzí ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že role Miloše je pro něj jak stvořená. Ostatně ani nevěřím tomu, že původně nebyla právě pro něj určena. (21.06.2009)

Nejsmutnější na tom je, že nejsilnější pasáže filmu vlastně nemají s hororem nic společného. Kdyby se Raimimu nepodařilo přilákat krásku s hezounem do hlavních rolí, tak by divákům nabízel pouze pár plesnivých ksichtů jedné staré báby. To mu zřejmě došlo a na konci se snažil přitvrdit, tím však rozbil stavební kámen celého filmu a já nakonec musím jít ještě o jednu níž. (12.03.2011)

Eintopf srandy&strachu, no nie všetky polievky, v ktorých plávajú navzájom nezlučiteľné zložky musia dopadnúť tak biedne ako to, čo svojho času vytvorili psíček s mačičkou. Navyše - časy sa menia a tak milá cica tu skončila na spôsob prísady do guľáša. Hej, digitálne triky pôsobili ako čosi navyše (ani nestrašili, ani nebavili), rozvinutie klasického konceptu: "Osudu aj tak neujdeš" neprekvapilo, no a ruština v ústach skupiny Cigánov pri truhle, či čeština v ústach média tiež neodkazovali k tým najechtovejším démonickým kultúram. Všetky tieto prehrešky však boli zanedbateľné vďaka množstvu iných, zručne použitých odkazových duchársko/mysticko/psychologických prvkov. Druhým dôvodom, prečo nehádžem do priemeru je skutočnosť preľnutia filmovej reality so skutočným svetom po ukončení projekcie vo veľmi príbuzných detailoch, čo sa mi v takejto kadencii stalo naposledy po kino návšteve filmu Na pokraji šialenstva (r. John Carpenter) v r. 1996. Bolo to rovnako napínavo zábavné ako film samotný. (26.08.2009)