Bílá vrána

Tady černý balónek (černou ovci) představuje bratr hlavního -náctiletého hrdiny, který je hyperaktivní autista (narušuje zaběhnutou představu jedince, který sedí v koutku a nic moc neprovádí) a je velice těžké se smířit s tím, že bratr nikdy nebude takový jako ostatní, že s ním vždy budou samé potíže a že zaměstnává téměř 100% pozornost rodičů. K tomu časté střídání různých škol, protože tatínek je voják. Musí nějak ustát i tu neustálou pozornost okolí, protože vše odlišné většině vadí. Naštěstí potkává dívku "svých snů", která je nad věcí a nedá na tlak spolužáků a stojí při něm i při bratrovi za každých okolností. Napadá mě protiklad, co se může stát, když ten tlak spolužáků holka neustojí http://www.csfd.cz/film/232359-klass/. (04.10.2008)

Přesně ten typ filmu, který svádí k tomu aby divák hodnotil jeho téma, nikoli však film. Samozřejmě, nemám nic proti takové ideologii, pokud dokáže přinést ještě nějaký vedlejší estetický prožitek. Způsob, jakým je však tento film zakončen je tak naivní a až onanistický (ve smyslu, že divák se dojímá nad tím, že se u takové věci dokáže dojmout...), že opravdu nejde dát vyšší hodnocení... (19.02.2009)

O tom, jak je důležité přijmout nejen sám sebe, ale i svou rodinu, ač není taková,jakou bychom si ji představovali. Thomasovi v tom pomůže jeho krásná a trpělivá spolužačka. Rodiče byli strašně silní, neumím si představit tuhle situaci. Bohužel neměli tolik času na své "normální" dítě. Moje oblíbenkyně Toni Collett byla zase dobrá. (09.01.2013)

Uf. Před zhlédnutím jsem neměl tušení co je ta Bílá vrána zač, po pár minutách ale bylo zřejmé, že mě čeká dlouhá prvoplánovitá zbytečnost, která bude těžit jen z citů k hlavní postižené postavě. Naštěstí to tentokrát není až tak pravda. Snímku se daří umně balancovat přesně na hranici mezi snesitelností a citobudictvím. Je jasné, že v několika scénách přešlápne vedle, ale jako celek se poměrně drží a dokáže se držet v oné rovině, kdy příliš neirituje. (11.04.2013)

Na ČT2 mi sice utekl úplný začátek, ale přesto se odvážím hodnotit. Působilo to na mě jako zajímavý náhled do rodiny s autisktickým synem. Snímku se s neuvěřitelným "elánem" daří zobrazit pocity, jaké k duševně chorému chová nejen jeho bratr a blízcí, ale i vzdálenější okolí. V podobně syrových filmech se sice příliš nevyžívám, ale naprosto chápu, že tento film získal nějaké ceny a setkává se s poměrně vysokým hodnocením. ~(3,9★)~ (20.03.2012)