Joy Division

"Ian by možno vedel. Ale to už sa asi nikdy nedozvieme..." Výborne nakrútený, pôsobivý dokument o legende, ktorá dala svetu dva výnimočné albumy a množstvo odkazov. Celkom som si užila výpovede jednotlivých ex-členov JD, vykreslenie postindustriálneho Manchestru, ale najmä hudobnú zložku snímku. Atmosphere na konci jednoducho nemalo chybu... (15.05.2011)

Bezesporu nejzásadnější dark kapela s neotřelým depresivním soundem konce 70.let. Epileptický Curtis se svým elektrizujícím pódiovým tancem a ponurým hlasem káže potemnělé texty a bažinná basa Petera Hooka rovněž poučila mnohé studenty zvuku, ovšem také novátorské bustery kytaristy Summera a experimentující bicí Morrise vyzdvižené jako sólový nástroj. To vše dělá z kapely naprostý kult, který ovlivnil budoucí kapely jako Cure, Banshees, P.I.L., nebo Depeche Mode. Velká škoda ztráty psychicky nemocného frontmana, který se v roce 1980 rozloučil a spáchal sebevraždu v sobotu 17. května 1980, kdy se večer vracel domů a poslal manželku Deborah spát k rodičům. Díval se na film Wernera Herzoga Stroszek o německém skladateli, který odjede do USA, je pohlcen a zdeptán tamní cizorodou kulturou a nakonec spáchá sebevraždu. Poslední věta ve filmu zní: ¨V tramvaji je mrtvý člověk a ta holka pořád tančí...¨. Když Deborah odešla, byla neděle, osmnáctého, brzy nad ránem. Ian si pouštěl pořád dokola album Iggyho Popa - The Idiot. Napsal vzkaz pro Deborah (¨Přál bych si, abych už byl mrtvý. Nemůžu to dál vydržet.¨), odešel do kuchyně, uvázal si kolem krku a tyče na šaty mašli a skočil. Deborah ho našla kolem poledne dalšího dne. Jakékoli pokusy o oživení byly v té době už bezpředmětné. Peter Hook: ¨Největší tragédií na Ianově smrti je, že strašně chtěl být slavný. Ale prošvihl to... o týden.¨ (02.10.2011)

Mé pocity jsou hodně podobné jako při sledování filmu Control, který jsem viděla dříve než tento dokument o kapele Joy Division. Kluci měli štěstí, že potkali Iana Curtise, protože jeho hluboký a osobní texty, jeho fascinující taneční pohyby dělaly tuhle kapelu vyjímečnou. Smutek, samota, deprese, zranitelnost, boj s epilepsií. Tohle všechno si nejspíš Curtis nosil v sobě jako břímě. Líbilo se mi když zpíval, jak své písničky prožíval. I na těch černobílých fotkách je jasně vidět ten obrovský smutek v jeho očích. Zajímavý dokument a já bych tímto chtěla opět vyzdvihnout herce Sama Rileyho, protože on opravdu věrohodně ztvárnil neštastnýho, zranitelnýho, fascinujícího Iana Curtise. Jako kdyby mu z prdelky vypadl. :-) (09.07.2014)

Dokument mě vtáhl do atmosféry a s ubíhájící minutáží více a více mrazí. Jinak to být postaveno ani nemohlo, přeci jen jedná se o jednu z nejtemnějších kapel co jsem kdy poznal. Budu muset více prozkoumat texty...Ian byl básník se vším všudy a díky svému osudu někdy i zastiňuje neméně talentované kolegy z kapely...Stále považuju Unknown Pleasures za jejich nejlepší dílo :) (27.02.2016)

Podmanivé dílo a pro jakéhokoli, i sebemenšího, fanouška Joy Division opojnost sama. Popis jednoho chmurného města s industriální budoucností zachycena očima a literárními obrazy přenesené do písní Ianem Curtisem. Nesouhlasím s názorem, že tento dokument je pouze o Ianovi, ale rozebírá problematiku JD obecně a to, že byl Ian Curtis klíčovou osobností a hybnou silou kapely, hraje v její historii podstatnou roli, nehledě na to, že s jeho smrtí kapela de facto skončila (New Order je nová kapela!) Joy Division prostě hráli víc žlutě než ostatní kapely a Ianovi texty jsou depresivně fascinující. Jeden z nejlepší dokumentů, které jsem kdy viděl, což prohlašuji jen mírně zaujatě! (22.08.2010)