Hugo a jeho velký objev

Scénář: John Logan .. Filmařská nádhera pro fajnšmekry. Lahůdka pro znalce kinematografie (zvláště jejich počátků). Zádrhel je v podstatě jen ve zvoleném podání, protože tvar rodinného snímku v kombinaci s životopisným/dokumentárním pohledem na jednoho z průkopníků kinematografie široké davy zrovna nepřitáhne (což je už spíše problém zvolené knižní předlohy, ze které se vychází). Ale já se bavil (a to jsem v úterý v prázdninový den seděl ve velkém kinosálu úplně sám). Zhruba polovinu první, dobrodružnou a v jádru ještě tu rodinnou drží mimo precizních, stylových scén zejména úžasné herecké obsazení. Tomu vévodí dvojíce mladších představitelů, které oba se zájmem sleduji už z dřívějška - Asa Butterfield od The Boy in the Striped Pyjamas a Chloë Grace Moretz, která od Kick-Ass teda sakra povyrostla ve všech směrech. Její zápletka sice zlehka vyprchává, zato se díky ní dostaneme k polovině druhé, která přechází až k těžkotonážnímu nahlédnutí pod tvůrčí pokličku věhlasného tvůrce, zhmotňování snů, kdy je nám představeno i mnoho známých filmových děl němé éry nebo vyobrazena známá železniční nehoda, jejíž fotografii zná nejspíš každý. Po řemeslné stránce není co vytknou. Režie a taky práce kamery (bezchybný Robert Richardson) jsou s letitou precizností dokonalé, 3D díky tomu funguje a celé to korunuje Howard Shore se svoji líbeznou, francouzsky šmrncnutou, hudbou. Dlužno dodat, že ač jsem si snímek užil, radši bych, aby Martin Scorsese točil žánrově něco ostřejšího než zrovna tesal generační odkazy. ___ Každopádně bude zajímavý Oscarový souboj s The Artist, který se ohlíží do takřka totožné doby, i když úplně jinou formou. (07.02.2012)

Už jsem si zvyknul na to, že Scorseseho filmy z posledních let (zhruba od doby, kdy De Nira vystřídal na pozici dvorního herce DiCaprio) za moc nestojej, takže jsem neměl žádný velký očekávání. V tomhle sice DiCaprio nehrál, ale sračka to byla opravdu prvotřídní. Sledovat nějakýho usmrkance, jak 2 hodiny pobíhá po digitálnim nádraží, mě ani trochu nebavilo. Pořád jsem tak nějak čekal, že když je pod tim podepsanej Scorsese a navíc to bylo nominovaný na osrala snad za všechno možný i nemožný, tak z toho ještě něco určitě vyleze. A nevylezlo z toho vůbec nic. Možná Scorsese už začíná pomalu senilnět, možná na starý kolena začal znova fetovat. V každym případě nechápu, proč zrovna on měl potřebu natočit tuhle stupidní pohádku. Hvězdu dávám akorát za toho dobrmana. (02.03.2013)

Formálna stránka maximálne premakaná. Nádherná výprava, kamera, vizuálne efekty a pôsobivý svet Parížskej vlakovej stanice z atraktívnych čias začiatku filmografie. Je to jednoducho pastva pre oči a bol som z toho v nemom úžase. Bohužial však film rozprával aj príbeh a to príbeh natoľko nekompaktný a nevzrušivý, že som zíval stále častejšie. Dobrodružný príbeh bez dobrodružstva. (05.03.2012)

Od něj pro nás. Filmovaná pohádka o světě, po kterém prahnu každým dnem víc a víc a současně ve mě vzniká malé smutné pocity, proč se takovéhle příběhy netočí častěji, vždyť o nich jsou všechny ty naše touhy po iluzích... Vše důležité už bylo napsáno, vždyť já to viděl víc jak rok a půl po premiéře, tak si jen neodpustím jediné malé rýpnutí... mohl by to natočit Jean-Piere Jeunet francouzsky? Mám lehce dojem, že on by to dotáhl k naprosté dokonalosti a já bych většinu filmu probrečel:)... (16.06.2012)

splněný sen salónního intelektuála s lehkou obeznámeností s počátky kinematografie a právě tak noční můra filmového historika. bez mála v každém koutě mizanscény, skrze kterou se nezadržitelně dere až nabubřele okázalá kamera, vanou chuchvalce páry. jen s minimem výjimek zahlcuje každý obraz barevnými filtry výstředně zabarvené světlo, prýštící často odkudsi z tajemných zdrojů zpoza záběru. obojí přiléhavě odpovídá podobné obskurnosti, která halí počátky kinematografu a Scorsese se rozhodl neusilovat, neobjevovat, netvořit. přijal mýtizovaný obraz o pionýrech raného filmu takový, jaký byl, včetně těch nejhanebnějších báchorek vysněných filmovými nadšenci, smíchal jej s fakty a nad to přidal další, ještě tužší vrstvu temné mlhy, která vzešla ze základního dějového soukolí románové adaptace. vlastně i použitá metafora s hodinovým strojem je nesmírně přiléhavá. Hugo vskutku je stvořen metodou hodináře. přesně to zdůvodňuje jeho neživotnost a nevěrohodnost a přesně proto také selhává ve svém vůbec největším přiznaném cíli - v uctění Mélièsova díla. jelikož Hugo nemá co společného s uměním spřádat sny z látky kinematografie, se schopností uhranout duše a zprostředkovat téměř metafyzický dotyk mezi člověkem a ... čímsi. rozdíl mezi uměním a kýčem je rozdíl mezi přirozenou oduševnělostí a mechanickou vypočítavostí. a tak se přiznám, že přes nejlepší diváckou snahu, na kterou se zmohu, se mi Hugo nelíbil, ač je to v jistém smyslu vynikající film. precizní. sterilně precizní. (23.06.2012)