Jestřábí žena

Působivý pohádkový příběh s místy tak nevlídnou atmosférou středověku, že to vypadá jako vystřižené ze Sapkowského. Zbytek je poctivě odvedeným řemeslem, které si diváka udrží po celou dobu, jak je to ostatně u Richarda Donnera obvyklé. Hudba od neznámého Andrewa Powella je občas lehce laciná a nevhodná, ale po většinu času děj velmi dobře podkresluje a v záběrech naplno využívajících nádherné exteriéry plní svoji úlohu způsobem zcela rovnocenným s daleko slavnějšími skladatelskými jmény. No a Michelle Pfeiffer je prostě nádherná;) 80% (23.03.2003)

Jo, v roce mého narození se ještě točilo v přírodě a ne před modrým pozadím, herci byli živí stejně jako kompars, jestřáb nebyl digitálně zmršený, nehláškoval samé vtipné poučky, nehýkal ani nezpíval Hallelujah od Cohena, Navarr (kam se na Hauera hrabou ti slaďoušci z Hollywoodu!) nedostal do vínku dojemné proslovy před utlačovaným lidem, Filip se taky neobrátil a kradl jako straka, příběh byl epicky vybroušený a proměna jestřába v ženu se prováděla primitivně, zato nezapomenutelně. Jeden z těch filmů, které si zamilujete a zbožňujete na nich vše od příběhu, hudby, kostýmů, lokací apod. Překrásný romantický příběh, pravé dobrodružství ze starých časů, kdy vítězila síla příběhu. Navíc snímku dominuje velmi zajímavá, nápaditá a dravá hudba. A jestli se sem hodí? Stoprocentně ano. Jeden z mých srdcových filmů, na který nedám dopustit. Navíc film u mě jasně vítězí v zážitku z úvodních titulků - neznám majestátnější a úchvatnější titulky, než z Jestřábí ženy - pohyblivý text, rudé slunce a oblacích a orchestrální čarokrásný "nářez" od Andrewa Powella! Par exelence. Magnifiquement! (30.04.2006)

Dobrý pocit z Jestřábí ženy mi vždycky dokonale zkazí dokonale nepadnoucí hudba Adrewa Powella! Popík osmdesátých let ve fantasy odehrávající se někde ve středověku? To by možná pasovalo Monty Pythonům. Něco podobného málem potkalo také Barbara Conana, jenomže John Millius si prosadil svou a Basila Poledourise. Nejvíc mě zaráží, že ostřílený bard, jímž Richard Donner bezesporu je, tohleto dovolil nebo dokonce sám vymyslel. Film je jinak velmi pěkný, ale tahle hudba zanechala na jeho tváři tak hrůzostrašnou jizvu, že mnohdy musím odvrátit zrak. Naštěstí v něterých scénách je hudba opravdu vynikající. (21.05.2002)

Jedna z prvních fantasy, co jsem viděla. Celkový příběh je takový průměrnější, ale ta myšlenka nešťastné lásky, kdy osudový pár je a přitom není spolu, je okouzlující. Pohled Michelle Pfeiffer a Rutgera Hauera při východu či západu slunce je dostatečně srdcebolný a víc nepotřebuju. Nadhodnocuju hlavně proto, že je to jeden z filmů, který si vždy znovu ráda pustím. (04.03.2012)

Atmosféra pochmurná, romantika pohádková. On se přes noc mění ve vlka, zatímco ona na sebe přes den bere podobu jestřába. V lidské podobě se už prostě nesetkají. Prokletí v solidním výpravném balení, ve kterém vyniká kamera zbožňovaného Vittoria Storara a úžasná hudba Andrewa Powella, který skladatelsky stojí pouze za dvěma filmy. Richard Donner precizní, herci slušní. A divák se k tomu docela rád vrací. Což je dost podstatné. (28.02.2017)