Štíty království českého

Doteď jsem měl před svýma očima jeden velký temný štít z našich českých dějin (zejména pak tedy z hradů, zámků, zřícenin, jejich tajemných zákoutí, legend ap.), ale tento kvalitně zpracovaný dokument se mi ty moje nedostatky v pošramocené paměti bude snažit postupně trochu poodkrýt-). Pravdou je, že by si tento dokument rovněž zasloužil přinejmenším 50 minutek v hl. vysílacím čase jako třeba Habsburkové na ČT2 a bylo by to o něčem jiném. (27.07.2008)

Ze začátku jsem měl pocit, že tento dokument nemá úplně koncept. Přeskakoval z jednoho hradu na druhý a většinu situoval do prostředí Čech. Jak kdyby Morava a Slezsko vůbec neexistovaly. Později jsem si ale na vyprávění zvykl, protože ústřední dvojka – laik Jarda Plesl a profesionální archeolog Tomáš Durdík – se perfektně doplňovali. Velice mile mě překvapil hlavně Jarda Plesl, protože jeho nadšení pro hrady mi dělala vysloveně radost. Super herec a ještě má stejný zájem, jako já…hned to na mě působí pro koncept samotného dokumentu o stupeň lépe. Navíc, i když jsem nepochopil situování jen pro Česko, jsem byl rád, že mluví o hradech, které osobně dobře znám. Dozvěděl jsem se plno zajímavých věcí a nejvíce se mi líbily momenty, kde kamera zaměřila své oko na současný stav hradu nebo zříceniny a následně do něj vkreslila hezkou kresbou jak původně hrad vypadal. Člověk tomu prostě nedokáže uvěřit. Nejvíc u hradu Veliš. Další krásný seriál z pera České televize o středověké historie naší země. (07.01.2020)

Jedna z najlepších dokumentárnych historických sérií, aké som doteraz videla. Teší ma, že tvorcovia sa vyhli zbytočným hraným sekvenciám a oceňujem aj výborného sprievodcu, p. Durdíka (škoda, že seriál skončil desiatou časťou). Vhodné pre hradológov, amatérov, nadšencov, pre každého, kto navštevuje hrady s otvorenými očami. (07.04.2015)

Tak u tohohle seriálu jsem si rozpomenul na svá archeologická léta v devadesátých letech. Dělali jsme nějaký výzkum na hradě na Vimperku a protože jsme našli nějakou do té doby pod sutí ukrytou zeď, přijel se na nás podívat pro mne neznámý chlapík a pár dní s námi v montérkách strávil na hradě. Postavy hřmotné, brýlatý, fousatý, vlasatý... Zvláštní typ hned od pohledu, ale jakoby k hradu patřil. Na jednom z dřívějších výzkumů jedné zříceniny v lesích jak jsem se dozvěděl dostal od jednoho brigádníka ze Slovenska dokonce přezdívku obor (obr). Jeho parta totiž nepochopila který výkop mají zaházet a zaházela ten připravený k dokumentaci... Durdík se prý tehdy rozzuřil a řítil se na ně řvouc ,,Vy idioti'' !!! Partička se rozprchla po lese a opravdu vyděšený Slovák prý řval v úprku ..obor! obor !!! :-))) Tehdy jsem nevěděl s jakou kapacitou nejen v rámci české ale dokonce evropské kasteologie kempuji v dosti partyzánských podmínkách na vybydleném hradě... Ucpal se nám tam jediný záchod a tak jsme jej opravovali. Nešlo nám to a tak Tomáš přikleknul a jal se na kolenou demontovat lecčíms ucpané trubky... Tykal si s námi a byl neskutečně fajn a skvěle vyprávěl neuvěřitelné příhody jak z dávných časů tak z dřívějších již proběhlých výzkumů. Uvádím to zde pro jeho památku protože navzdory tomu jaká to byla neskutečná palice na opevnění, tvrze, hrady a historii vůbec - to byl super chlapík, který neměl potřebu chovat se jakkoliv povýšeně. Proto mi tenhle dokument moc sednul. Rád jsem si jej připomenul. Sednul - tedy až na Plesla. Toho mám rád, ale jako sekundant Durdíkovi mi ani jako zástupce laické strany moc nesedl. Škoda, že Tomáš už není a že takovéhle dokumenty nemohou vznikat. I za těch deset dílů jsem ale nesmírně rád. Dávám za 4 obytné věže. * * * * (13.09.2020)

Pro mě, jakožto historického negramota, jsou Štíty království českého jakousi školou hrou. 25minutové lehce stravitelné bonbónky s radostí mlsám, kdykoli je zahlédnu v televizním programu. Oni na to šli páni dokumentaristé velice dobře. Nesnaží se dalekosáhle pojmout jedno historické období a násilně nás s ním seznámit, ale postupně poodkrývají jednotlivé vrstvy. V každém jednotlivém díle máme možnost proputovat několik rozmanitých míst, na nichž jsou jednotlivá témata blíže rozpracována. A právě kvůli tomuto přístupu jsem hned zpočátku komentáře použil ono známe spojení slov škola hrou. Ono to tak totiž v důsledku opravdu funguje. Zatímco se Jaroslav Plesl chytře ptá a snaží se vložit do věcí svůj vlastní pohled a pan Durdík odpovídá, přičemž nezapomíná občas přihodit nějakou tu pěknou historickou historku, je divák jakoby mimochodem seznamován s jednotlivými hrady a zámky, které v té naší malé republice máme. Na konci tak odchází divák poučený nejen o jedné etapě života našich předků, ale zároveň má k dobru několik veselých povídaček, pozná další české hrady a zámky, přičemž se mu daří lépe chápat jejich fungování apod. (11.08.2009)