Obsahy(1)
Televizní přepis stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, zachycující neobvyklou formou nejdůležitější okamžiky kostnického koncilu, který rozhodl o upálení Jana Husa... Pojďme sledovat přímý televizní přenos z koncilu, v němž šlo o dělení moci světské i církevní, a který přinesl smrt českého církevního reformátora! Televizní adaptace divadelní hry Pavla Kohouta je pozoruhodná z několika důvodů. Jednak je to fakt, že je to jediná autorova divadelní hra, která nikdy nebyla uvedena na jevišti, jednak je to způsob televizního ztvárnění, který využívá moderní prvky na podkladu historické látky, takže informace jsou divákovi zprostředkovány pomocí televizního přenosu (ostatně v postavě reportéra se objeví sám autor). Ačkoliv tématem hry je Kostnický koncil a odsouzení Jana Husa, hrdina a jeho osudy ožívají prostřednictvím jednání ostatních postav, on sám se ve hře neobjevuje. Televizními prostředky současnosti oživil autor historická fakta kostnického koncilu, která pečlivě a dlouho studoval. Spor o mocenské zájmy v Evropě jak ze strany císařů, tak církve a tří papežů vyústil ve známou událost, v jejímž centru stál Jan Hus, a použitými prostředky tu byly manipulace, lži a zákulisní intriky. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Neuvěřitelně zajímavé a navíc neotřelé zpracování. O hereckých výkonech nemá smysl hovořit. Tak silné obsazení ale ani nedává nic jiného tušit, než že se od prvních chvil na obrazovce rozehraje skutečný herecký koncert. Ačkoli je v současnosti určitě už jen málo lidí nahlížející na tuto epizodu našich a evropských dějin v jednoduché kosntrukci Zikmund - liška ryšavá, Jan Hus - mučedník, kvůli kterému byl koncil svolán, aby ho upálili, i vzdělanější člověk možná bude překvapený jak až složitá hra se to tehdy v Kostnici hrála. Zarámování děje do dobového televizního vysílání ve mě před shlédnutím vzbuzovalo silné obavy, že půjde o jakousi frašku. Ve skutečnosti působí tento koncept v některých místech příjemně a přitom opravdu jen jemně odlehčujícím dojmem a zároveň dobře funguje jako pojítko mezi současným způsobem vnímání světa a tehdejším děním v Kostnici. Už například samotné zahájení zprávami o počasí je naprosto geniálním řešením toho, jak divákovi stručně a jasně ukázat, jak vypadala Evropa v době upálaní Mistra Jana Husa. ()
Unikátní inscenace podle divadelní hry, a která je psaná formou televizní reportáže a jakoby živým přenosem z koncilu z Kostnice, kde jednotliví protagonisté jsou zpovídáni před kamerou reportérem. Výborný Adamíra si střihl podobnou roli jako třeba v Kardinálu Zabarellovi z roku 1968. Ale výteční jsou i Preiss nebo Boris Rösner a další. ()
Na hře je skvělé především to, že ukazuje českému divákovi řekněme "evropský" pohled na kostnický koncil, kterým hýbaly opravdu jiné věci, než Husův proces. Studio "TV Constantia" je dosti vtipné, zato ty Kohoutovy vstupy z místa, na nichž mu myslím dost záleželo, pokulhávaly. Podle autorových vlastních slov (na LFŠ 2008) celá záležitost s fiktivní televizí tvoří torzo původního jevištního záměru jakési permanentní reportáže. ()
Snad to nejlepší, co bylo kdy napsáno v dramatickém umění o kostnickém koncilu. Dramaturgický nápad, jakoby v té době existovala již televize, která o koncilu vysílá pravidelné zpravodajství je skvělý a vynikajícně provedený plejádou špičkových herců. Velmi doporučuji si tento kousek pustit. Najdete jej zde: https://youtu.be/mQ8avkHnbNo?t=115 ()
Divadelní filmařinu tu nehodonotím, ale historické chyby (jednou provždy, Zikmundův ochranný glejt Husa ochránil na cestě do Kostnice, nezaručoval mu beztrestnost před koncilem) doprovází scénář, který vypadá, jako by byl zfilmován v roce 1982 a ne 1992... Čekal jsem netradiční přístup k husovské legendě, ale dostal ........ Zítra se bude tančit všude. Nebo spíš mezinárodně-politický přídavek k Vávrovu Janu Husovi z padesátých let. * za velmi kvalitní herecké výkony ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Ačkoli jsou v závěrečných titulcích postavy Kardinála (Jiří Adamíra) a Rektora (Viktor Preiss) označeny pouze hodnostmi, z filmu vyplývá, že Kardinál je Petr z Ailly a Rektor Jean Gerson. Oba patřili k nejvýznamnějším středověkým myslitelům. (ČSFD)
Reklama