Jezero smrti

Hororům jsou občas vytýkány klišé a stereotypy, přestože jsou to právě ony, které posilují nevyhnutelnost událostí tím, že z pravidel a očekávání ani na moment nevybočí. Co se v jiných žánrech stává tisíckrát omletým schématem, je v hororu osudovostí. Tomu odpovídá koncept identifikace s postavami pozměňovaný v průběhu filmu – divák začíná jako klaďas (páreček), ale ve druhé půli se mění v ty, kdo mučí a ubližují, protože svým voyeuristickým zájmem prodlužuje utrpení obětí a film to o něm moc dobře ví. Leckdo u konce jistě zatouží vrátit se do pozice párečku a pomoct jim seřezat záporáky, jenže je pozdě. Musí to vytrpět s nimi. Něco jako když se vám přetrhne lano při bungee jumpingu. ____ Proč mám opět ten důvěrně známý pocit, že zatímco většina filmů nám bezostyšně lže a operuje s nereálnými hrdiny, jedině horory odpovídají skutečnosti. Zvláště pak současná oblíbená módní vlna anti-frankensteinovského hyperrealismu výhradně lidských monster. Ono je to velice ošidné, protože štáb se při natáčení nepochybně bavil – jako se to ostatně děje při každém natáčení, pokud tedy nerežíruje Kubrick, který dělal jeden záběr na 70krát –, ovšem nejzazší hmatatelné síle fikce to v dopadu kupodivu nikterak nebrání. Proto jsou horory herecky nejméně náročný žánr – protože odpovídají životu a herci nemusejí číst vykonstruovaný scénář a přebírat rejstřík akčních, melodramatických nebo oduševnělých hrdinů. Stačí jim sáhnout do podvědomí, do oblasti, kde mají nahrány odpradávna zafixovaný darwinistický kódy. ____ Ten film jistě potěší feministky, protože zjevně umísťuje středobod vyprávění do ženy. Chlap je zde slaboch a pouhý strůjce mučení – jak v rovině neschopnosti hrdinku chránit (přitom Michael Fassbender hrál ve 300), tak v rovině hlavních záporáků. ____ Zjevná je paralela s filmem This Is England. Jeden ze záporáků v něm dokonce hrál (Thomas Turgoose) a pouze se přesunul z role skinheada do role hixploitationera, burana mučícího bezbranné měšťáky. Vtip je v tom, že do obou rolí dorostl nikoliv vlastní vinou – tím, čím je, se stal díky špatnému sociálnímu zázemí, jinými slovy, když je fotr hajzl, je hajzl i dítě. Ostatně, jistě ne náhodou je hlavní hrdinka vychovatelkou dětí ve školce a nesporně i budoucí matkou. Celý film tudíž tematizuje koloběh dítě-puberťák-rodič a ptá se po bodu, kde se tento koloběh zvrtne a začne produkovat násilníky. (24.11.2008)

Zdá se, že alternativní antikoncepcí může být i film. Takový smrady by jistě nikdo nechtěl. Uznávám, že mladá generace upadá do kategorie lidská špína a nad jejím chováním občas zůstává rozum stát, ale vyřizování účtů tímto způsobem se mi zdá poněkud ujeté. Romantická pasáž to rozjela skvěle, ale pak to šlo hodně rychle z kopce. Za každou cenu šokovat, heslo spousty dnešních filmařů. V tomto případě to celé vyznělo hrozně hloupě. U dvou scén jsem jen znuděně kroutil hlavou. Určitě poznáte, u kterých to bylo. (17.07.2011)

Atmosferu to malo dobru, ale tie nelogickosti. Pane boze, mala som pocit, ze som pozerala parodiu. Ani chvilku som sa nenudila, ale nemozem dat viac ako dva. Bohuzial. Proste som sa viac smiala, pretoze tolko nasilnikov na jednej kope nestretnete snad ani v base... Decka, matky, este aj priroda bola voci chudatku hlavnej hrdinke neuprosna :D:D (11.03.2009)

Tak takhle psychicky zle mi dlouho nebylo. Jaký otec, takový syn a takhle to dopadá, když je jeden těžce psychicky postíženej a kolem něj deset blbejch. To je hned vidět, že tyhle děti si odmalička nečetli Foglara a nenechali se jím inspirovat k dobrodružným hrám a životu plnému lásky, přátelství a tolerance. Je to sice přehnaný obraz, ale na druhou stranu je pravda, že tohle je problém, který pomalu nabírá na intenzitě a bude se jen obtížně řešit. Alespoň na chvíli dopřáli tvůrci diákovi potěšení v té malé závěrečné satisfakci, ale ...no nebudu spojlerovat. Posuďte a zamyslete se sami. (18.11.2008)

Ostrované vrací úder frantíkům, kteří na poli exploitation v poslední době neměli konkurenci. Děje se tak v tradičních kulisách hlubokého lesa, kam si vyrazí mladý pár na romantický víkend, přičemž neterorizuje upocený buran, nýbrž parta nevychovaných spratků. Děj podle jasného mustru narušuje několik působivých zlomů, výborná dvojice hrdinů, zvrácený šéf party s visáží hokejisty Jiřího Hudlera a hlavně neskutečný závěr, který celou beznaděj posouvá ještě dále. Některé momenty (trn, hrátky s ohněm, závěr) mě nutí jít na plný počet, ale mírná pachuť z mixu Frontiére(s) a Ils mě drží na čtyřce, byť hodně razantní. Jen tak dále! (04.01.2009)