Lítám v tom

Patrně nejlepší Reitman, který se ale opět bojí radikálněji se přiklonit na jednu ze stran, a parkuje tak v bezpečném a nekonfliktním středu. To se dá vykládat buď jako přesvědčivé zobrazení reality (se všemi plusy i mínusy), nebo jako opatrnické přitakání statu quo. Záleží na vás a vašem úhlu pohledu. Faktem je, že manželství tu ve finále není malováno jako ten nejideálnější způsob života; spíše jako menší zlo v porovnání se samotou. Opakované promluvy anonymních hlav (propuštěných) na téma "ještě že mám rodinu, která mě podrží" ale z této myšlenky (nechtěně?) dělají jen další z frází, podobající se té o lidech, kteří změnili svět právě díky tomu, že se někdy předtím octli na dlažbě. Je to škoda, protože Reitman si vybírá poměrně kontroverzní témata, ale točí o nich takové hezké příběhy, ke kterým jako podkres hrají pořád ty samé, až příliš pohodové drnkačky. (27.01.2010)

Mam podobný pocity jako u filmu Děkujeme, že kouříte. Když jsem na začátku sledoval ty rozhovory s lidma, co dostávaj padáka, tak jsem se skvěle bavil (jsem totiž dost zlomyslnej). Potom ale to vyhazování lidí poněkud ustupuje do pozadí a začínaj se řešit vztahy. A tohle teda já moc nemusim. Aspoň je dobře, že mnou očekávanej happy end se nekonal. První hodina se mi líbila hodně, zbytek jsem prostě dokoukal, aniž bych měl chuť to vypnout. Úplnej závěr je takovej neutrální - nenadchne, neurazí. 70% (26.07.2010)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

George Clooney zažívá velmi dobré období. Filmová kariéra bývalého televizního herce se přehoupla k vyhledávanému taháku, kterého miluje kritika (Michael Clayton, Dobrou noc a hodně štěstí) i diváci (třeba u prvních Dannyho parťáků při rozpočtu 85 milionů dolarů se tržby vyšplhaly ke 450 milionům, pokračování při rozpočtu 110 milionů měli tržby celosvětově 363 miliony dolarů, třetí při 85 milionech 311 na tržbách). Lítám v tom splňuje obé (šest nominací na Oscara, 25 milionů rozpočet, 163 milionů výdělky).. na Clooneyho holt akademici i diváci slyší stále zřetelněji. S donedávna prakticky neznámým Jasonem Reitmanem nabízí další neodolatelnou postavu v nevzrušivém, i když tu a tam kousavém podání. Poctivě natočený snímek ho představuje jako samolibého cynika, který většinu roku léta v oblacích bez citové zátěže k druhým. Jenže, žádný snílek to není. Totální racionalista se svým dokonale sbaleným kufrem, precizně vypilovanými vychytávkami a ujasněným názorem na život (což prodává i v motivačních přednáškách), se živí tím, že dává zaměstnancům padáka místo jejich šéfů, kteří na to nemají koule (anebo šéfky žaludek). Jeho životním snem je dosáhnout hranice deseti milionů nalétaných mil. Jenže moderní technologie udělají jeho vlčímu samotářskému životu i cíli čáru přes rozpočet. Vyhazovat se bude po síti. A aby toho nebylo málo, musí zaučit mladou frázovitou kolegyni, která razí zcela jiné životní cíle. Jak do jeho plánů zapadne nečekaná známost stejného ražení a filosofie? Že by další variace muže, který ze své pohodlnosti i sobeckosti nakonec prozřel? Reitman, který má čuch na témata a talent na dialogy, skvěle zvládá načasování, stejně dobře pak dokáže vést také herce. Takhle dokonale namíchané trio, které jiskří ve všech směrech, tu už dlouho nebylo. Příkladem jest scéna, kdy si tihle tři vyměňují názory, co jim život dal a má dát. Výborná.. přesto nemůžu pokývat hlavou a vyhrknout, že mě Reitmanův film dostal do kolen. Sic mě oslovil víc než Juno a výrazněji víc než Děkujeme, že kouříte, cestu si k němu ale napodruhé budu hledat hůř. Nic si ode mě nevzal, nic mi ani nedal.. holt, na učebnicové pravdy jsem tentokrát asi moc neslyšel.. Přesto nejlepší Reitman, a to se počítá!! (03.07.2010)

[imdb: 8.2/10] | me: Veľmi pekný príbeh plný skrytých úvah a postrehov o veľkých zmenách v živote, rodine, práci... o tom ako by veci mali byť, ale nie su, o tom ako skutočný život nie je rozprávka ale skôr film pre dospelých s množstvom okamihov, ktoré veľmi rania, o nečakaných láskach a jej úskaliach, o záväzkoch - ich nevýhodách a plusoch, o zmene životnej filozofie a s tým súvisiacich pádoch a bolestiach ... to všetko nie cez ružové okuliare, hoci v odľahčenom nádychu s množstvom úsmevných scén, ale nie hollywoodske a hoci up in the air, stále nohami pevne na zemi. Herecky je to veľmi príjemná súhra po každej stránke, ktorá funguje výborne a nesilene. Vera Farmiga ma (ako aj v Orphan) opäť príjemne prekvapila. (13.01.2010)