Muži v říji

Všimli jste si vůbec, že to není ani trochu hloupé? To je u moderního českého filmu věc nevídaná. Slavnosti sněženek 21. století. Vynikající scénář, postavy jak ze škatulky, neskonale vtipné a zábavné. O panu Sedláčkovi ještě uslyšíme a já se natěšeně chystám do kina na jeho Posledního z Čechů, protože v záplavě všech těch Vejdělků a Bařinů konečně zase někdo vystrčil bradu a trošku tady profoukl začpělé ovzduší. (13.09.2010)

Muži v říji jsou nesmírně kultivovaně natočená nuda. Občas se sice poněkud zableskne, ale to se stane asi tak pětkrát, možná desetkrát za celý film. V tom zbytku člověk může maximálně obdivovat slušné herecké, režijní či kameramanské řemeslo, ale nic moc víc. Scénář se příliš nepovedl a humor je sice inteligentní, občas potěší, ale po většinu filmu je natolik plachý, že si jej divák vlastně ani nevšimne. Škoda... Celkový dojem: 65% (21.10.2011)

Muži v říji jsou typickým příkladem filmu, který rozděluje filmové diváky na dvě poloviny, přičemž tu třetí polovinu nechává někde na pomezí, jelikož její zástupci se nedokáží rozhodnout, jestli se jim to vlastně líbilo nebo ne. Do téhle matematicky a logicky neexistující poloviny patřím i já. Pointa řady vtipů mi zůstala utajena, ale s nástupem Igora Bareše na scénu šel film nahoru, resp. vystačilo to na tři hvězdy. (10.03.2013)

Co to bylo za zvuk? Všechny hluky příšerně nahlas, ale mluvenýmu slovu prakticky nešlo rozumět! Než jsem si tomu přizpůsobil slechy, asi půl hodiny jsem nesmírně trpěl a vážně uvažoval, že tuhle zatím dost nudnou a nevtipnou srágoru vypnu a vyměním za díl Dextera. No, vydržel jsem a nakonce nelitoval, s příjezdem nasávajícího Premiéra Bareše dostali Muži v ríji grády a smysl a konečně se stali tou vtinou hořkou venkovskou komedií, na kterou jsem měl právě náladu a kterou mnozí na českých filmech už nemohou vystát. Ve srovnání s vládnoucím králem tohoto subžánru Slámou však Sedláček stejně odchází krutě poražen. (21.04.2010)

Těžko hodnotit film, který je těžko čitelný pro kohokoliv, kdo nestrávil část života na vesnici. Sedláček se sice vyhýbá estrádnosti a pokleslému humoru, herci se nepitvoří, nepřehrávají, a jsou sympaticky civilní, jenže v jádru scénář nahrazuje lidové přízemní Troškovo čecháčkovství, jakousi obskurní vznešenější formou: pseudo-intelektuálním čecháčkovstvím. Většina postav má nějakého ulítlého koníčka, který jim naplňuje život, a pomáhá jim přežít jednotvárnost vesnického života. Sedlaček své postavy miluje, miluje českou vesnici, a proto tu nenajdeme jediný skutečný konflikt, všichni jsou vlastně hodní a dobří, jen občas nešťastní, nenajdeme tu dramatický oblouk, protože vše je podřízeno láskyplnému pohledu na tu NAŠI vesnici. Během filmu jsem si zapsal tento sylogismus: (1) Češi se zabývají prkotinami a uniká jim celek (2) Sedláček je Čech (3) Sedláček se zabývá prkotinami a uniká mu celek. (18.09.2010)