Galimatyáš

Miluji Jeunetovo poetické vidění světa, jeho laskání se s nádhernými barvami, které dokáže najít na těch nejobyčejnějších předmětech každodenního života. Galimatyáš předčil Amélii nejen jasným příběhem, ale i pořádnou dávkou laskavého humoru. Na tomto filmu nedokážu najít žádnou chybu. A obdivuji nápad pánů scenáristů, kterým se dokázali vypořádat s výrobci zbraní. (30.01.2013)

Galimatyáš je pěkný mišmaš. Spousta nápadů, ale nulová efektivita. Navíc si k tomu připočtěte spoustu nevysvětlených podivností (žvatlání a složité luskání prsty) a strašně složitou zápletku, jejíž děj nemá mnohdy opodstatnění a nedokáže se před divákem obhájit. Tlupa podivných bezdomovců kuje pikle proti zbrojařských firmám. Zní to absudrně, ale film paradoxně je zcela přízemní, a tím pádem i celkem nudný. Místní nekritické hodnocení mě zas jednou uvádí v mdloby. (26.11.2009)

Amélie na dostaveníčku s Dannyho parťáky bez domova v groteskovém hávu. Aneb Jeunet opět jinak a tradičně po svém. Tentokrát sice místy už trochu přeplácaně, ale zlobte se na něj, když i ty "zbytečné a navíc" nápady jsou originalita sama. Byť pravda, že do výsledku to třeba ne vždy zcela pasuje (ideální příklad je zaminovaný fotbal). Ve výsledku se však žádný galimatyáš nekoná, naopak jde o galapředstavení originality naroubované na klasické schéma přechcávacích oddechovek. (20.11.2009)

Starý hrnec dělá nejlepší polévku..... Galimatyáš měl být neobyčejný. Může však fungovat to samé 2x po sobě? Poetika starého harampádí či sbírka bezdomovců, Audrey Tautou nenahradí. Přesto se jedná o nevšední film, vyprávějící s humorem (lehkým, jemným, zvláštním) o věcech, které jsme zvyklí vídat.....,ale jinak. Slova, ambice, munice, famózní brutální nápady, Dannyho parťáci po Francouzku na stopě obchodníkům se smrtí – to vše na mne působí víc obyčejně než bych si chtěl připustit. Žádná katastrofa, jen obyčejnost. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem hadí žena a hledám práci. 2.) J.J.Jeunet je mé druhé ,,já“. 3.) Jediný význam kropícího vozu je, abych si měl kde umýt nohy. 4.) Všichni výrobci zbraní si zaslouží sejmout. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (07.06.2010)

Jeunetovská manýra, ve které jsou recyklovány odpadky ze snad všech jeho předchozích filmů a která svou neustálou snahou o ozvláštňování na rovině stylu začne být nesmírně ubíjející. Zjevně se mělo jednat o postmoderní poctu filmům noir, sociálním groteskám a animáčům od Texe Averyho, to celé v hávu heist a revenge movie. Nějak se ale přitom pozapomnělo na to, že první jmenovaný typ filmů se vyznačoval chytrostí z hlediska vyprávění, protože potěcha spočívala v určité překombinovanosti a specifickém dávkování informací; sociální grotesky měly postavy, s kterými divák cítí a zajímají ho jejich osudu, nikoliv jednorozměrné figurky... no a na Texe Averyho se fyzická deformita nezahání do krajností, poněvadž se vychází ze skutečných základů (muž-dělová koule, hadí žena ad.). Na podrazáckou podívanou jsou postavy příliš velcí idioti, aby mohli přechytračit i diváka (a závěrečná narativní finta s nespolehlivou montážní sekvencí, která je zpětně rekontextualizována do nového rámce, je jednak předvídatelná, jednak lacině efektní), na revenge movie zase chybí důvod k pomstě či jakákoliv motivovanost vůbec (a to nejenom postav, ale i světa jako takového). A nejhorší ze všeho je "nástavba" v podobě sociální kritiky, která vlastně ve výsledku na nikoho nemíří a nic neříká (tedy kromě "zbrojní korporace fuj"). Mírně nadprůměrné hodnocení je tak z mé strany znakem toho, že se jedná o Jeunetův nejlepší snímek z jeho tří posledních, i když je to hrozná manýra, a za to, že v závěru je vytvořeno alibi k formálním nedostatkům díla (vzhledem k tomu, kdo se vyjeví jako narátor). (11.04.2010)