Irčan

Scorsese - další tvůrce, který jako Ritchie natočil téma, který už zpracoval několikrát a mnohem povedeněji. Přesně jak píše Choze - herci hrají svůj standard, jejich omlazování je trapné, délka filmu je děsivě přepálená a motiv uvědomění si svých chyb, které se zračí v očích dcery hlavního hrdiny, zase strašně banální. (17.08.2020)

Mahabharata. To je to co mně u filmu napadlo. :-) ! Obrovské množství postav, obrovská délka děje, obrovský záběr... Scorsese natočil vskutku mafiánský epos a aby mu dal punc uvěřitelnosti, obsadil jej herci jimž mafiánské role sednou jako by jimi byli i ve skutečnosti. Malarkey mi přesně mluví z duše, když napsal, že není vhodnějšího zakončení jedné doby... Každá doba má své i doba mafiánská. Jiné to bylo ve dvacátých letech, jiné v třicátých za prohibice, jiné za války, kdy se mafie dokonce hodila při obsazování Itále, jiné v časech poválečných, jiné v atomových šedesátkách i diskotékových sedmdesátkách... Pro nás diváky je to co končí doba mafiánských filmů se skvělými herci co už dnes prostě zestárli. A stejně jako odešel Marlon Brando odejdou jednou i chlapi jako Al pacino, Keitel, De Niro a Pesci... Přeji jim samozřejmě hodně zdraví a ať odejdou co nejpozději, nicméně s jejich stářím odchází dle mého názoru taková nějaké klasika. Staré časy či co.. Nevím jak to správně definovat. A tenhle film, tohle veledílo beru jako takovou tečku za tím vším, byť vlastně nic ještě nekončí. U filmu jsem si uvědomil, že spíše než sledovat špičku mafiánského managementu, baví mně spíše ty bitky v ulicích, kdy jedna rodina jde po krku druhé, případně kdy jedna čtvrť ve městě si to vyřizuje s jiným etnikem.. Italové, Portorikánci, Číňané, Rusové... Však to známe.Tohle bylo na mně moc dlouhé a moc politické. Všechny ty odbory a volby do okrsků... Co na tom zaujalo byla to provázanost s prezidenty USA. Z hlediska řemslného zpracování to bylo něco jako antická socha. Nešlo tomu zhola nic vytknout. Vše bylo tak dobové, že se chvilkami nechtělo věřit kdy to bylo točeno. Vše umocňoval parádní soundtrack nadupaný starými šlágry z přelomu padesátých a šedesátých let. No a ta auta a vůbec... Mňam. Úplně jsem dostal chuť si zase nainstalovat Mafii 2 ! :-). Dávám za 4 rány z osumatřicítky. * * * * (18.01.2020)

Ode dneška je díky Netflixu dostupná na monitorech počítačů a tabletů geriatrická gangsterka (či močopudný mafiánský movie, jak chcete) pojednávající o okolnostech vedoucích k zavraždění americké verze Josefa Středuly. Na české obdobě streamovací služby se dá dočíst, že jde o kritiky uznávaný film, na agregátoru recenzí se zase člověk v jedné ze záporných dočte, že IRČAN je jako dlouho zadržovaný prd důchodce, který po dobu tří a půl hodin zamořuje pokoj bez oken, ve kterém je člověk zavřený._____ Já bych po zhlédnutí prosil víc takových stařeckých pšouků, protože bych v tom pokoji vydržel klidně i tzv. na Vachka, tj. minimálně dvakrát tak dlouho. IRČAN je pro lidi, kteří znají žánrové spřízněná - gangsterská, mafiánská - díla a jsou dobře obeznámeni se Scorseseho filmografií, a tak mohou (d)ocenit, jak zde pracuje s pro něj příznačnými prvky, postupy a motivy v návaznosti na divácká očekávání a témata jako ohlížení, stárnutí, přesvědčení, zrada, odpuštění, smíření. Pamatujete na dlouhé jízdy uvádějící nás do členitého prostředí? Takovou snímek začíná... a zavádí nás do domova důchodců, ve kterém se nám titulní postava zpovídá. Máte rádi rychle stříhané montáže na nějaký dobový hit? Jsou zde, ale rozvolněné, prokládané zcizujícími promluvami, a hudbou značící konkrétní dobu než něco s okamžitou přehratelností na Spotify. Tohle je totiž Scorsese autentický, spojující prostředí se společensko-ekonomicko-politickými vlivy, kladoucí důraz na hodnověrnost předkamerového prostoru a nasvěcují scénu ideálně bez nepřirozených zdrojů. Očekáváte, že roztržka mezi dvěma rivaly, ve které nechybí ani utahování a vyfuckování někoho, povede k okamžitému násilí, potažmo že auto po otočení klíčku vybouchne, nebo manžel bude náladový a násilný, dostávat se do sporů se ženou, nikoliv dcerou? Film tyto a další znalosti používá proti publiku, což je nejvíc patrné na trojici po sobě následujících sekvencí odkazující k MAFIÁNŮM, TAXIKÁŘI a KMOTROVI. To vše proto, aby na konec onu finální ránu ze ZUŘÍCÍHO BÝKA, ve které jsou tlumeny zvukové efekty, roztáhl na poslední hodinu a uštědřil ji nezapomenutelným způsobem. Ať dlouho žijí geronti (někdejší novohollywoodští spratci), kteří mají problém s tělesnými funkcemi, než budou prdět jenom do hlíny. (27.11.2019)

Martin Scorsese natočil ultimátní gangsterku, ve které nechává zářit herecké legendy s omlazenými ksichty, ale také střídá režijní styly tak, jak by mu to asi v kině nikdy neprošlo. Irčan umí být rychlý a strhující, ale také pomalý, ukecaný nebo překvapivě emotivní. Scorsese u něj nemusel dělat kompromisy a rozhodně stojí za to vidět, co dokáže předvést, když dostane hodně peněz, své vysněné herce a volnou ruku. Přesto by možná nebylo od věci, aby mu za zády stál někdo, kdo by ho alespoň taktně upozornil na okamžiky, kdy se jeho velkofilm přeci jen trošku táhne. (28.11.2019)

Tenkrát v odborech. Tak jako má Leone trilogii dolarovou, má nyní Scorsese trilogii mafiánskou a jejího završení jsem se dočkal v době, kdy jsem ho už zkrátka nečekal. Nejmladší bratříček Mafiánů a Casina totiž dorazil ve chvíli, kdy je zasloužilý tvůrce nedaleko osmdesátky a rázně tak skeptikům ukazuje, že věk je jen číslo. Příběh Franka Sheerana je nostalgičtější než dva zmiňované kousky, nepotřebuje si tolik pomáhat formou a obrazem jednotlivých událostí, zkrátka jen půlčtvrté hodiny pluje, vypráví a vzpomíná na věci, na které se nevzpomíná lehce. S nadhledem představí sto a jednu vedlejší postavu, aby stejně elegantně dokázal bez jediné kapky krve zamrazit v zádech při titulkové pauze s jejich osudem. A uprostřed všeho zůstává královský trojlístek De Niro, Pesci a hlavně Pacino, v neuvěřitelných hereckých kreacích, kdy si tihle pardálové na sklonku kariéry (Pesci už dokonce po jejím reálném konci) vychutnávají nejvášnivější hádku i nejjemnější nuanci. Věděl jsem, že tahle cesta bude o vraždách, mafii, politice nebo soudech, ale nečekal jsem, jak moc přesně bude i o stárnutí a pomíjivosti každého života, kdy ty nejdůležitější věci jsou právě ty, které nenávratně zmizely. (27.11.2019)