Dluh

Film mě vůbec Nelákal! V jednom časopise jsem četl recenzi, která Zněla! The Debt! Pořádnéj Akční Nářez od začátku do Konce, který vás nenechá vydechnout! Tak já si RÁdoby ten film teda Pustil.. Akce jsem se Nedočkal! Dočkal jsem se psychologické Drámy, která asi 3x zapůsobila jako Napínavej Thriller! Špatný film to nebyl, ale není to nic pro mně! (23.08.2012)

(Součástí komentáře jsou SPOILERY.) Vagina dentata. Kdo pozná ženino tajemství (rosebud), už to nerozchodí. Zatímco muži jsou trestáni za svou slabost k opačnému pohlaví, žena se souží, neboť nedokázala falickou zbraní zastřelit své nemesis (dle informací, jak jsou nám předkládány, o ní Vogel ví nejvíc). Z výhod „mužského“ světa se tudíž třicet let těší neprávem, její legitimace neplatí. Jako kdyby vnitřní utrpení nebylo dostačující, konfrontace s jejím zhmotnělým podvědomím (propojení je zdůrazněno výskytem Vogela v Rachelině snu, pronikl tudíž nejen do jejího těla, ale i do mysli) ji stála krásu. Po zbytek života bude mít tvář zohyzděnou nepřehlédnutelnou jizvou. Zřejmě jde o jeden z důvodů, proč celá léta zůstává se Stefanem, kterého očividně nemiluje. Dalším důvodem, který je drží pohromadě, je sdílená lež – jako manželé snáze uhlídají, že ten druhý neprozradí, co by veřejnost neměla slyšet. Jejich soužití je tedy založené na nedůvěře. Eliminace mužů, resp. jejich mužství (Stefan je „pouze“ ochrnut od pasu dolů) představuje skutečný cíl mstitelské mise hlavní postavy filmu, Rachel, ženy poháněné vlastní frustrací: Musela popřít svou pravou identitu, odhalit pohlaví před sadistickým doktorem, čelit agresivním výpadům muže, který vlast vždy miloval více než ji… Podobně jako ve slasherech se z ní nakonec stává „final girl“, k čemu je jako jediná silná postava předurčena od začátku. Vogel má blíže hororovému monstru, Stefan mnoha kladnými vlastnostmi nevyniká a David hraje v milostném trojúhelníku od začátku submisivní roli (coby figurant při soubojích ztvárňuje oběť, jež končí na zemi, dokonce vaří). ___ Uvědomuji si, že při důkladnějším sledování (film jsem zatím viděl pouze jednou) by vyšla najevo vratkost mnoha zde prezentovaných názorů, stejně tak, že nejde o vzorový film pro zvolený typ čtení. Zároveň takovouto interpretaci umožňuje, na což jsem tímto „alternativním" komentářem hodlal poukázat především. A jinak – Dluh je thriller, který znamenitě pracuje s motivacemi postav (Jessica Chastain mě baví čím dál víc) a atmosférou (klasická ponorka), ale lépe funguje v první polovině a spíše v jednotlivých scénách (vlak) než v polovině druhé a zejména v závěru, kdy se vyjevuje rozpolcenost jeho dramatické struktury (film najednou řeší jiný problém) a samoúčelnost zprvu potěšivě odvážné vypravěčské podpásovky. 75% (23.10.2011)

První polovina mě neskutečně bavila. Atmosféra starého Berlína, postupně se prohlubující ponorka, nepovedený útěk… to vše mě opravdu bavilo a já jsem byl spokojený. Jenže pak film přišel do současnosti a už to ztratilo ono kouzlo. Pořád to byl zajímavý film, pořád to mělo o čem vyprávět, ale už tam nebyla ta tíživá atmosféra. The Debt je především film o ženských rolích - v první polovině mu kraluje Jessica (kterou uvidíme na plátnech mnohem častěji, alespoň já tomu věřím) a v té druhé její starší verze Helen a obě jsou zkrátka skvělé, nedělá vám problém věřit, že už si něco prožily. Chlapi trochu zaostávají, ale takový Sam mi potvrdil, že není dřevo, jak si to o něm někteří myslí. Škoda, že Ciarán neměl větší roli. Sečteno a podtrženo - jsem spokojen, ale film měl svá slabá místa. Mohlo to být ještě o něco lepší, no nicméně mohlo to být také o dost horší… 80 %. (30.07.2012)

Dluh - čtyři písmena, čtyři hvězdy. Model dva v jednom mám ve filmech rád, pokud to teda nevypadá jako když se dva kohouti perou o slepici. Madden si ale obě dějový linky postavil do latě, takže spolu náramně vycházely, neskákaly si do řeči, nesnažily se povyšovat jedna nad druhou a já tak měl klid na prožitek. Příště ještě více Británie a ještě méně Států a bude to na pusu. (Febiofest 2015) (23.05.2015)

Není to ani tolik o dozvucích druhé světové a fašismu jako o zákonitosti, že pravda se vždycky nějak přes všemožné vrstvy lží proklube napovrch. A čím déle to trvá, tím bývají následky bolestnější a zejména nenapravitelnější. To, co by dříve možná spravilo: "promiňte, omlouvám se", po létech může zbortit spousty let života. (17.08.2014)