Ztracený princ

Tato pohádka patří k těm nejhorším, které jsem kdy viděl. Má sice celkem dobrý příběh, ale je příšerně zpracováný. Herecké obsazení stojí rovněž za starou bačkoru. Vrcholem je to, že část postav je nadabovaná. Střih byl dost divný a záběry kamery taky, takže celkově to pak vypadá dost amatérsky. Musím říct, že jsem se nudil od začátku do konce a měl jsem sto chutí odejít od obrazovky, ale nakonec jsem film dokoukal. Váhám mezi jednou hvězdou a odpadem, ale skutečně dám radši odpad, protože na této pohádce jsem mnoho pozitiv nenašel. (03.01.2009)

Je mi záhadou, proč ČT točí na Vánoce šest nízkorozpočtových pohádek. U těch ostatních blbin mi bylo šumák, jak vypadají, ale Křístek má aspoň snahu, má charisma Petra Štěpána (pokud vám je povědomý, možná ho znáte z Ošklivky Katky :-), má hezkého digitálního draka, skvělého kameramana a dobrou hudbu. Kdyby mu dali víc peněz a o něco lepší scénář, dokázal by natočit výbornou vánoční podívanou. I tak je Ztracený princ nejpříjemnější pohádkou, jako nás v roce 2008 naše veřejnoprávní televize oblažila. (06.01.2009)

Středověká dobrodružná pohádka natáčená v krásném přírodním prostředí s téměř neznámými herci, čemuž odpovídaly i jejich herecké výkony. Příběhu nikterak originálnímu vévodil nesympatický a nepříliš pohledný princ. Kam se poděli všichni naši fešáci? Jediný, kdo mě zaujal byl Petr Štěpán, jehož jméno jsem doposud znala jenom z dabingu známých krimiseriálů. (07.10.2019)

ČT uvádí: Rujan, Trpaj, Zjebenec a mnozí jiní. Předabovaný princ vypadající jako neúspěšný student dvouleté nadstavby po základní škole je produkční kousek, který se bude jen těžko překonávat. Dále viz Jezinka.Jezinka. Škoda. Nejen, že jde o jedinou pohádku, která zabitím draka začíná. Epicky vybudovaný příběh s nezvykle solidními postavami je ve srovnání s jinými nedávno viděnými současnými pohádkami sympatickým pokusem, zabitým žel nejen produkcí a režií, ale už i chabým a naivně předvídatelným scénářem. Mimochodem, Křístkova vzhledem k tématu podobně miniaturní, o deset let starší práce Císař a tambor (komediální a mnohem zdařilejší) se v mé dojmologii tv pohádek vymyká podobným způsobem, který nedokážu dobře popsat. Dejme tomu, že jde v obou případech o příběh konkrétně žitých (zažitých, uskutečněných) hodnot přátelství a věrnosti v nečekaném neformálním spříseženství proti zlým silám, předvedených s jistou nenápadnou vnitřní impozantností. Výjmečné je, že v obou pohádkách nejsou tyto hodnoty předkládány jako daný žánrový prvek, ale že mohu sledovat, jak se teprve dějí. Ve starší pohádce je to jednoduché spojenectví a přátelství dvou mužů, vznikající a dějící se synchronně s příběhem, ve Ztraceném princi se spříseženství pěti postav spřádá, aniž by si toho dotčení (král, oba princové, princezna a Trpaj) byli vědomi. Čímž nemyslím fakt, že se v závěru vyjeví jejich vzájemná předchůdná osudová spjatost. Ostatně jakási předchůdná spjatost je i mezi (utajeným) císařem a (císařovým) tamborem, i tam také příběh vrcholí v odhalení inkognita. (25.10.2014)

Natáčeno na hradě Kost, Oravském hradě a v okolí Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Slušně výpravný středověký příběh z doby rytířů, čarodějných intrik a rytířské ctnosti. O pohádku jde kromě prvních scén, kde je hospodská rvačka, zbytek ale je opravdu pohádkový. Uvidíme nejlepšího draka ve filmové historii a projdeme se spoustou tajných chodeb. Dobrá, spíše nadprůměrná pohádka s výpravnou hudbou, dobrými rytířskými souboji a pěknými exteriéry. Hudba: Václav Vondráček & Boris Carloff (23.12.2012)