Obsahy(1)
Jiří Bartoška v titulní roli Molierovy tragikomedie v legendárním představení Divadla Na zábradlí v Praze. Režisér Jan Grossman, spolutvůrce slavné etapy Divadla Na zábradlí 60. let, se směl do tohoto divadla vrátit až v roce 1989. První inscenací, kterou se souborem divadla nastudoval, byla Molierova tragikomedie Don Juan, která na půdorysu starého příběhu o potrestaném bezbožníkovi zrcadlí morální stav společnosti, kde lež a přetvářka jsou vydávány za pravdu a poctivost... Dona Juana láká pouze proces svádění a dobývání, ta cesta ke kýženému výsledku: když se ale vítězství dostaví, přichází nuda. Tak jej povaha nutí neustále ženy dobývat, opouštět, být zamilován, ženit se, a prchat. Don Juan v nic nevěří, ani v boha ne, věří jen, že dvě a dvě jsou čtyři. A dospěje k poznání, že s upřímností nikam nedojde. Naopak, svět mu bude padat k nohám, když se bude přetvařovat a farizejsky slibovat to, co chtějí všichni slyšet. Neboť pokrytcům je všechno dovoleno. „Doba je zkažená a jiná nebude hned tak k mání..." říká Juan a divadelní pojetí režiséra J. Grossmana tak svým nadčasovým myšlenkovým potenciálem rezonuje i v naší současnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (9)
.....prečo tí herci boli tak šialene nalíčení ?....prečo aj mužské postavy nalíčené pery, obočie, očné linky, tvár..???....dej to ničím nedotváralo a prišlo mi to odpudivé a samoúčelné.....k predstaveniu:oceňujem len záznam 34-ročný -možnosť pozrieť si čo sa hralo - napriek tomu nuda, o ničom,tliachanie.... nič.....ale dopozeral som ...... ()
A na závěr reflexí série konečně kus opravdové divadelní magie. Už jen ty nádherně vymyšlené, fantazii probouzející kulisy (žádné schovávání za studený minimalismus) s dominantou v podobě jakéhosi stylizovaného polorozpadlého soklu morového sloupu, sloužícího podle potřeby jako palácové okno, panské sídlo s mnoha místnostmi, kus lesa, vchod do hrobky a já nevím co ještě. Nebo ty hravé, málem baletní významotvorné minichoreografie pohybu postav v některých scénách. O hereckých výkonech nejen ústřední dvojice Bartoška-Pavelka ani nemluvím (opravdu Bartoškova životní role, jako že jsem ho normálně nikdy moc nemusel, tady mu tu temnou auru programového cynika a provokujícího neznaboha baštím se vším všudy). Žádná pokora ke klasikovi, ale drzý, sebejistý režisérský „statement“ s jasnou vlastní vizí, jasným sdělením, „tahem na branku“. Aby takto pojaté představení nedopadlo jako samoúčelná exhibice a mrhání divákovým časem, musí se to opravdu umět a pan Grossman to prosím uměl. Spadla mi čelist mnohem dřív, než se ozvala první srozumitelná slova, a koukal jsem s otevřenou pusou až do konce. Kurňa, tohle je divadlo! ()
Ne ve všem se shodnu s Grossmannovým pojetím, ale Bartoška a Preissová jsou tu každopádně famózní. ()
ani famózní výkon Jiřího Bartošky mě nepřiměje k tomu, abych dal více než 3* ()
Produkce Stavovského divadla - Premiéra 13.3.2008: | Režie: Jan Nebeský | Námět: Moliere | Scéna: Jan Štěpánek | Kostýmy: Jana Preková | Hudba: Miloš Orson Štědroň | Jedno z najrozporuplnejších predstavení, aké som mal poslednú dobu šancu vidieť. Až prekvapivo odvážne spracovanie Moliérovho diela v zmysle zmodernizovaných dialógov a jednania postáv, odviazané, no technicky (ozvučenie) nezvládnuté pesníčkové vložky robia z Don Juana niečo zas nové. O ulietlych kostýmoch ani nehovorím - objavuje sa tu aj komixový Zelený sršeň v modrej verzií :D V predstavení tiež nájdete plno WTF? momentov, ako napríklad projektovaná scéna na záchode na začiatku druhého dejstva :D Ps: Miroslav Donutil rolu Dona stvárnil skvelo, ajkeď ja osobne by som si do tej roli predstavil mladšieho predstaviteľa. Lenže: Donutilov Špaček Blues na konci s vlastným doprovodom na gitare stálo za tie lístky ;) | Videno v Stavovském divadle Praha, Derniéru - 26.1.2011 | ()
Reklama