Vítejte v KLDR!

Úchylné, strach naháňajúce dielo, pri pozeraní ktorého neviete, či sa máte smiať, alebo plakať ... Ako pripomienka toho, čo sme mohli mať aj u nás. Ako pripomienka pre tých, ktorí si pochvaľujú "dolce far niente" v časoch Husákových, či Jakešových. Pre tých, korí sa ešte nestačili zobudiť a snívajú sny o tom, ako nám bolo dobre .... (31.05.2009)

Před tímto dokumentem jsem si myslel, že do KLDR se vydal pouze štáb okolo režisérky Jablonské, a tudíž že bude zaměřen především na zemi samotnou - a to s jistou potřebou šokovat. Těžko říct, zda je obsazení zbytku zájezdu 'obyčejnými' lidmi lepším krokem či nikoliv, ale to se bohužel (tedy, pravděpodobně) nedozvíme. V celém dokumentu je o vládě Kim Čong-ila či "vládě" Kim Il-sunga jen povinné minimum, a z KLDR uvidíte jen to, co by vám bylo dovoleno viděti, kdybyste si tento hezký školní výlet do KLDR zaplatili. Zajímavější je pak sledovat reakce a chování spoluúčastníků zájezdu. Někteří se chovají naprosto přirozeně - jiní se však před kamerami předvádějí, snaží se na sebe strhávat pozornost (myslíce si, že jsou součástí jakéhosi úžasného milníku) a plytce debatují nad demokracií světa dnešního. Toto je kritika - ale ne dokumentu. Tato složka z něj totiž dělá poměrně zábavné dílko, kde pozorovat reakce zúčastněných je rozhodně legrace. (24.03.2009)

Nevim, jeslti znáte tu pohádku, ve které se jeden robot snaží, seč může, býti člověkem.Navlíká se do různých lidmi vytvořených věcí, napodobuje chováním svého okolí a dalšími různými způsoby se pokouší všechny přesvědčit o tom, že robotem není. Nejvíc pak možná sebe.. všechny to ale bije do očí.. hrnec prostě na hlavu nepatří, kovové piliny nejsou chipsy, člověk z přítomnosti se nechová jako kapitán vesmírné lodi a navíc je dost často pod parukou z mopu vidět centrální panel na zátylku... A proto jediný, kdo jeho snu uvěří, je on sám.. Je to fraška.. za hranicemi turista spadne do králičí nory a lidskost se vytrácí.. postavme kulisy, natáhněme pružinku hodinových strojků a ukažme těm zápaďákům, jak zoufale se snažíme přesvědčit o opaku. Šedá.. to je Severní Korea. To je její barva. Země duchů, monumentálně se rozpadající a s depresivní úchylností schovávající se před realitou.. Ty kulisy stavěli moc dlouho. Těžko se jim samotným pak poznává co kulisa je a co ne. Jak malomocní, ztrácející zájem schovávat své zhnisané rány, jak feťáci s posledními náznaky studu z injekční stříkačky vykukující zpod novin. Běhá mi z té karikatury života mráz po zádech... (06.06.2009)

Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. (01.11.2009)

Síce som stihol byť iba iskrička a na "komančov" mám len mlhavé spomienky z detstva, no ak mi niekto bude tvrdiť, že za "totáču" bolo lepšie, tak mu doporučujem pozrieť toto. Síce je to v porovnaní s mojimi očakávaniami dosť veľké sklamanie, no ak si človek odmyslí tie priblblé žvásty českých turistov (bohužiaľ ich je až príliš na úkor natočeného materiálu) a uvedomí si podmienky a mantinely pravidiel, v ktorých sa Jablonská musela pohybovať, výsledok je napriek tomu pomerne mrazivé dovolenkové video...ale rozhodne nie dokument. 50% (22.11.2010)