Stínu neutečeš

Film se snaží na pozadí rodinného dramatu alespoň nastínit velice složité a rozporuplné ukrajinské dějiny. Kdo vlastně byli banderovci? O to se přou historici dlouhá desetiletí a výsledek je doposud nejasný. Snad proto má nakladatelství Lidové noviny mnoho let v edičním plánu knihu „Dějiny Ukrajiny“ a stále je není schopno vydat. Byli to sprostí vrazi nebo hrdinové? To dodnes nedokáží rozlousknout ani sami Ukrajinci. Oficiální ukrajinské postoje se otáčejí jako korouhvička ve větru podle toho, kdo zrovna vyhraje volby. A tak ani Lenka Kny nedává jasnou odpověď. Film je poněkud depresivní, ale má své kouzlo. Oprávněně jistě zaujme výborná kamera a hudba. Film má ovšem také několik nelogičností. Především když se vnučka diví, že prarodiče nepochází z Československa. Landovského řeč je totiž špatná ruština nebo možná ukrajinština, ale rozhodně ne čeština. Rovněž myšlenkový zvrat paní Adamové na konci filmu je poněkud divný. Když si na lavičce v mysli přehraje drsnou scénu porodu a následné smrti svého prvorozeného syna, radikálně změní dosavadní názor na svého muže. Doposud ho jen obviňovala a otevřeně nenáviděla. V závěru filmu se o něho láskyplně stará a připravuje oslavu jeho 85. narozenin. Měla ta scéna na lavičce být snad klíčovou, po které nastalo odpuštění manželovi a smíření se s osudem? Zřejme to tak mělo vyznít. Na vztahu Landovský x Němec je zobecněn i rozporuplný vztah mezi národy ve střední Evropě v období Druhé světové války a vlastně až do současnosti. Film okrajově ukazuje postavení běžných lidí v dnešní době. I mladá právnička se jen velmi těžko vyrovnává s denním stresem a s odloučením od přítele. Pomoc hledá ve skleničkách vodky. Tím se docela podobá svému dědovi. Její postarší otec Švehlík se cítí být matkou odvržený a nemá zájem se s rodinou stýkat. Tak se ani na konci filmu nedozví, kdo vlastně je. Lenka Kny je přes určité nedostatky této prvotiny slibnou režisérkou. (14.06.2010)

42% Jako 20minutové školní cvičení by to bylo zajímavé, jako celovečerní film je to tragické. Za prvé je to natočené neskutečně amatérsky. Kamera snímá z divných úhlů, že se dá těžko vstřebat, co se přesně děje, navíc se kameramanovi pěkně třese ruka (točit na ruční kameru je mnohem těžší než na tu klasickou a do málokterého filmu se to hodí, nedšlšjte to, když to neumíte). Ale největší problém je ve střihu, záběry na sebe vůbec nesedí, působí to dojmem, jako by každý druhý zůstal na podlaze střižny a filmu byla jen půlka. Stejný problém mám i dialogy, nějak nesedí k sobě a furt jsem měl pocit, že něco chybí, ztrácel jsem se v ději. čekal jsem na nějakou pointu, hlubokou myšlenku, nic z toho se ale nekoná. Nejvíc mě zklamal hrozně laciný závěr, který už jsem tak od půlky předpovídal ale furt se mi nechtělo věřit, že to tak fakt skončí. Největší problém z celým filmem mám v tom, že je šíleně nudný. Děje neni víc než na 20minutový kraťas. Autorka už asi hodně zoufale tápala, co tam ještě dát, že přidala i neskutečně trapnou scénu masturbace halvní hrdinky, přirtom se nabízelo tolik možností jak propojit linii s přitelem v zahraničí í s příběm prarodičů, ale to zůstalo zcela zahozeno v pozadí. Jediné pozitivum filmu je perfektní casting a herecké výkony všech zúčatněných. I když teda alois švehlík moc nevypadá jako landovského syn (v reálu je mladší jen o tři roky). (09.12.2009)

Že to nebudí svou trapností hlasitý smích jako největší letošní zvěrstva, je věc jedna. Že tam krom hartusivého Landovského není snad jediná pozitivní stránka, je věc druhá. Amatérské, prkenné, arytmické a skrz naskrz televizní. Téma sice zajímavé, ale tohle středoškolské zpracování ho sráží na kolena. Pokud chcete něco podobného, ale o tři třídy lepšího, zkuste zajít do divadla na Uhdeho Zázrak v černém domě. Od toho se Lenka Kny měla učit, jak se staví příběh o rodinném tajemství. Tahle směsice divných dialogů, vybydlených postav a křečovitého lyrismu si pozornost nezaslouží. Určitě ne v čase, kdy vznikají filmy jako Protektor či 3 sezony v pekle. (30.11.2009)

Film, který mě přes zdejší hodnocení velice pozitivně překvapil. Vůbec není špatný. Jaroslava Adamová a Pavel Landovský dávají celému tomuto dramatu velice osobitou, depresivní atmosféru. Geniálně se podařilo vykreslit vztah, který prochází dlouhodobou krizí. A stres z minulosti, s nímž se dotyčný pár nedokázal nikdy vyrovnat. Ústřední dvojici jsem věřil vše od A do Z. Jejich divadelní herectví geniálně zapadalo do venkovských kulis a Helena Dvořáková všemu dávala auru nevinnosti, která pomalu zapadá do bahna hořké minulosti, které otřese jejími duševními základy. Škoda jen toho konce a ne příliš dobře našroubované katarze děje v podobě novinářky toužící po kvalitním článku. No a pak ten definitivní závěr, který jde vykládat dvěma způsoby. Jeden v podstatě jako hořký happyendem smíření starého páru. Či zločinem, kterým se jedna postava snaží vyřešit svůj problém (nechci spoilerovat). Ať tak nebo onak, tento příběh si zasloužil lepší závěr. Ve výsledku ovšem i tak děj chválím a za atmosféru a herecké výkony uděluji palec nahoru. 70% (23.04.2016)

Lenka Kny předvedla standard televizních filmů na ČT v neděli v osm. Téma vyrovnávání se s minulostí si zdá se čeští režiséři poslední dobou oblíbili, v tomhle podání je ovšem výsledek velice rozpačitý. Mladá právnička kupodivu vůbec neřeší, že její dědeček kdysi na Ukrajině se vší pravděpodobností vraždil židy, zato se celý film diví, proč se s ním chce babička rozvést, ačkoliv je zřejmé, že ti dva si navzájem ze života udělali peklo (manipulativní ženština versus ožrala). Snaha o to nepostavit se na něčí stranu se tu mění v bezradnost. Děj se navíc odehrává ve třech lokacích (kéž by to jistil zručně napsaný scénář) a všechny postavy kromě ústřední dvojky jsou víceméně šablony. P.S. S arogantními slovy o tom, že na to, jaká byla tehdy doba, se vymlouvat nedá, si dovolím nesouhlasit. (11.12.2009)