An Earthy Paradise for the Eyes
Režie:
Irena PavláskováScénář:
Tereza BoučkováKamera:
Diviš MarekHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Vilma Cibulková, Tereza Ramba, Dana Marková, Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler, Jiří Dvořák, Barbora Seidlová, Jan Zadražil, Jan Hartl, Eva Salzmannová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
V létě roku 1968 se matka se dvěma dospívajícími dcerami a přítelem vrací z letní dovolené v Itálii. Je noc na jedenadvacátý srpen. A rozvedený tatínek se právě oženil ve Vídni se svou mladou přítelkyní. Takový je začátek filmu, jenž zachycuje jejich intimní osudy v nastávající éře normalizace, a který vrcholí Chartou 77. Vypráví příběh Marty, dvou dcer - Gábiny a Majdy - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří "tatínkové" se postupně snaží zvrátit kolo českých dějin, Marta a její dcery vzdorují následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Matku a dcery poznamenává jak disidentské působení jejich blízkých, tak situace, do nichž se samy svými činy dostávají. Intimní pohled na soukromé životy v nelehké době napsala Tereza Boučková a inspirací jí byly vlastní zážitky a vzpomínky. Režisérka Irena Pavlásková natočila film plný bizarních i tragikomických scén, v němž dostaly velký prostor především herečky Vilma Cibulková, Dana Marková a Tereza Voříšková v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (314)
Irenka moc chtěla, ačkoliv ví, že její styl divákům většinou spíš nesedí, zmršila ale mnohé. Bestiář jsem ještě vzal, a pobavil se na úkor žen. Obsadit ale povětšinou dobré herce (až na neherečku Terezu Voříškovou, která se k filmu obecně dostala jak slepej k houslím, má neherecký chraplavý hlas a hlavně její postavy jsou vždy tak amatérsky zahrané) do filmu koprodukovaného Českou televizí (tedy jaksi už automaticky řazeného mezi ty "lepší" nové české filmy, narozdíl třeba od produkce konkurenční Novy) a dostat tak hrozný výsledek, to je už docela kumšt. Ať se na mě paní Tereza Boučková nezlobí, ale je to její kýčovitý scénář (anebo jeho následné úpravy pro film), co posílá Zemský ráj ke dnu. Hned na začátku se musíte zeptat: Proč Hánovi při setkání s tanky na mostě zběsile couvají, když v záběru je jasně vidět, že most je dost široký a na jeho pravé straně je celý pruh volný? Proč byly do takovéhoto typu hraného filmu použity dokumentární záběry (hokejové lze ještě prominout, pokud tvůrci neměli lepší nápad, jak navodit autenticitu)? Proč hraje Tereza Voříšková čtrnáctiletou, a za chvilku vypadá úplně stejně coby o devět let starší (ne milí maskéři, rozpustit jí copy opravdu nestačí!). A nejpalčivější otázka: copak v naší smutné socialistické minulosti neexistuje jiný den (a potažmo jiné téma) než 21. srpen 1968? Opravdu je nutné se pořád plácat na takhle malém hřišti? Nebylo už těch protistátních živlů a rozvracečů republiky zlegendarizováno dost? Přijďte za mnou, a napíšeme si scénář ze stejné doby, ale tak nějak neotřele. ()
Musim uznat, že už dlouho jsem neviděl českej film, kterej se má odehrávat v minulosti, bez nějakejch do očí bijících anachronysmů. Tady jsem pouze zahlídnul asi na 2 vteřiny jedno rozmazaný moderně vypadající auto (identifikoval jsem to jako Forda Fiestu) a pak jsem se teda v komentáři od kolegy Enšpígla dočet o spodnim prádle Terezy Voříškový. Ale toho bych si ani nevšimnul. Holt asi nemoc z povolání. Čumim po autech a né po ženskejch :-) A když už jsem zmínil Terezu Voříškovou, tak ta se mi fakt líbila. Jednak po tý vizuální stránce, ale zároveň i po herecký stránce, což mě dost překvapilo. Dřív jsem jí znal z filmů jenom jako takovou figurku, na kterou je hezkej pohled, ale nic moc neni schopná zahrát. Tady zahrála přesvědčivě. Celkově herce bych pochválil, protože většina z nich ty svoje šablonkovitý postavy dokázala zahrát celkem uvěřitelně. Příběh mě nějak nezaujal. Cibulková každou chvíli šuká s někym jinym, do toho nějaký prostřihy ze života těch protistátních živlů a občas nějaká křečovitá snaha ukázat, jaký byli fízlové dementi. Třeba naprosto zbytečnou scénu "Nevíš, jaký je město v SSSR na 3? - OMSK." jsem nějak nepochopil. Kdo se tomuhle zasmál, může si přidat 1 hvězdičku... ()
Alespoň trochu znalý divák tvorby Ireny Pavláskové si je vědom, že hlavními postavami jsou zejména silné emancipované ženy, do jejichž života zasáhne několik osudových vztahů s muži. Ve filmové novince tomu není jinak. Ani se nechce věřit, že snímek vypráví o závažných událostech domácí historie počínaje sovětskou okupací v létě roku 1968 a následnými politickými represemi v průběhu celého dalšího desetiletí až ke vzniku Charty 77 počátkem roku 1977. Příběh se točí okolo ústředního tria ženských hrdinek – matky Marty (Vilma Cibulková) a dcer Gábiny (Tereza Voříšková) a Majdy (Dana Marková). V návaznosti na vztahy, které Marta již prožila nebo prožívá, se film soustředí také na vznik disentu a obecně disidentského hnutí a jeho činnost v průběhu 70. let. Odborné texty hovoří o disentu jako o „označení jednotlivců a skupin, které veřejně a otevřeně vyjadřují názory odlišné od oficiálních vládnoucí ideologie.“ Dále se v nich píše o tom, že „disidence vytvářela vlastní paralelní kulturu, povzbuzovala občanskou a mravní uvědomělost obyvatelstva, často však byla od širších vrstev odtržena.“ S prvním tvrzením je ve vzácné shodě i film, u toho druhého dochází již k určitému rozporu. [==] Filmoví disidenti, konkrétně Petr Hána, bývalý manžel Marty (Jiří Dvořák) a Jan Pavel (Ondřej Vetchý), jsou tak trochu prototypy skutečných reálných postav. Dvořákův Hána jakoby připomínal Pavla Landovského, daleko více diskutovanou postavou se ale zdá být Vetchého Pavel, jehož přirovnání k Václavu Havlovi se dá asi jen velmi těžko vyhnout. Je velká škoda, že u těchto předobrazů veškerá živoucnost postav končí. Hezky a vkusně odění hrdinové filmu nejenže skutečně nežijí a nedýchají, protože vlastně jen zobrazují určitý typ postav, ale jsou i na základě skutečných historických souvislostí poněkud vágně a nedostatečně propracovány. A to je právě největší problém celého snímku, který Pavlásková nedokázala ze scénáře Terezy Boučkové sofistikovaněji vyextrahovat. Disidentské hnutí je dle režisérky divákovi podáno asi takto: na začátku přečte za přítomnosti televizních kamer Hána protestní projev proti vpádu sovětských vojsk do republiky, zhruba v polovině se načrtne vznik textu Charty 77 (bez jakékoli zmínky o tzv. Antichartě) a v závěru je po neúspěšném setkání odpůrců režimu s francouzským filosofem Jacquesem Derridou ukázán hromadný soud, po kterém je Jan Pavel odsouzen ke 4 letům vězení a Petr Hána nucen emigrovat do Rakouska. Tyto tři výše popsané části však tvoří nevelkou výplň mezi tím hlavním, co si divák (a především ten neznalý československé historie) odnese z kina; a tím je z filmu jasně vyplývající tvrzení, že disidenti jsou lidé pořádající nekonečně dlouhé večírky či neustále se bavící o zažitých výsleších Veřejné bezpečnosti nebo jiné složky Sboru národní bezpečnosti (Pavlásková a Boučková se omezují pouze na věty typu „nedali mi ani židli“). Ale ať už byly výslechy v tomto společenství jakkoli závažné, sexuální příhody jakkoli ojedinělé či časté, hlavní potíž je v tom, že některé důležité aspekty disidentského hnutí zůstávají upozaděny, další úplně skryty a ty nedůležité vystupují do popředí. Předpoklad, že téměř každý český divák skutečně ví, co je to normalizace a o co v ní šlo, se tady v mnoha ohledech značně míjí účinkem. [==] Kladné a záporné postavy není podle Pavláskové potřeba podrobně rozebírat a vysvětlovat jejich motivace, divák by to měl vnímat mechanicky. Snaha rozbít představy o neúnavných a bojovných odpůrcích totalitního režimu je na jednu stranu zobrazena nedostatečně, alespoň je možné ji považovat za snahu nejednostranně zaměřenou, což se o záporných postavách představitelích režimu (omezeni jen na složky SNB) říci nedá. Tohle nablýskané zúčtování s dobou nedávno minulou je příliš povrchní na to, aby mohlo divákovi něco zásadního sdělit. () (méně) (více)
UPC My Prime - Filmy z doby komunismu mám rád, a to jsem z té doby zažil opravdu jen minimum. Toto zpracování v podání paní Pavláskové bylo bohužel slabé. Jestli to mělo být komediální drama, tak kde zůstal ten humor? No a co se té dramatické stránky týče, tak až na posledních 20 minut (kdy se to začalo sypat), jsem nezaznamenal silnější momenty. Hlavní protagonisté (ještě díky bohu za toto obsazení) prostě existovali a spíše to vypadalo, jako by komunismus byla hrozná pohodička. Koukám, že většina (55% na kontě) si také myslí, že tento film se známé české režisérce zkrátka nepovedl. 65% ()
Komedie / Drama? Co to ? Vetchý, Cibulková, Dvořák... Voříškovou mám rád, ale jejím slovům ,,podepsala jsem chartu'' jsem nevěřil ani za mák. Ten film na mně působil jako pilotní díl seriálu Vyprávěj.... Sice v tom člověk kouká na ty popelníky, umakart, bakelit, žigulíky VB, pletené svetry... ale přesto cítí, že je to takové retro - jen jako... Také se bojím, že se z tohoto stane ,,školní film'' jehož prostřednictvím se dnešním teenagerům bude ukazovat jak to bylo drsný za Husáka a jak to měli disidenti těžké... Když už film z takovéto doby a měl bych sáhnout po komedii tak raději ty dnes už hodně ohrané Hřebejkovy Pelíšky (1999). A pokud drama tak jednoznačně Špačkovy Pouta (2009). To by se mělo pouštět ve školách a v TV na ČT ve svátek 17.11..... * * ()
Galerie (41)
Zajímavosti (11)
- Tereza Voříšková byla v roce 2009 za svou roli nominována na Českého lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli. (M.B)
- Ve filmu je možno vidět moderní pákové baterie na umyvadle, které však do uvedené doby nepatří. (Lucas87)
- Po scéně, kdy sousedka přináší Martě (Vilma Cibulková) informaci, že sundala cedulky se jmény kvůli ruským okupantům (je rok 1968), vidíme na ulici pod bytem hlavních hrdinek projíždět vůz Škoda 110 R model 1973 s „čtyřokou přední maskou“, který v té době ještě neexistoval. (Strato61)
Reklama