Specialita šéfkuchaře

přestože konečnou pointu jsem odhalil mnohem dřív, než na konci, nijak to tomu neubírá. je to suprovej film, a Jiří Lábus se mi pořád vrací v té scéně, jak se rýpe párátkem v zubech, vytáhne na něm kousek masa a s očividným gustem, takovou chutí a dravostí ho sní, že od té doby párátka nepoužívám. hodně dobrej film, a mělo by se takových točit mnohem víc a ne ty stále stejný hořký komedie, se stejným obsazením, stejným štábem, stejným scénářem a i vším ostatním o komunismu. (09.12.2005)

Cestou z práce jsem se navnadil povídkou Stanleyho Ellina a rozhodl se, že se po delší době podívám na filmové zpracování. Musím ponechat hodnocení za ****, krásná smuteční atmosféra a hra stínů (nasvícený Lábus) :) je parádní. Bystřejší divák brzy pochopí, jak že se to má s onou specialitou. Filmové zpracování si obstojně pohrává s motivem závislosti na lahodných pokrmech, výlučnosti strávníků od Sbirra a jejich zvědavosti po nahlédnutí do kuchyně (pozor, s chutí roste zvědavost). A pokud ještě někteří netuší, tak nyní raději nečíst, protože by to mohl být takový spoiler, ale film má podobné téma jako Švandrlíkův Guláš (seriál Draculův švagr) nebo jako hororový film Dravci. (04.11.2013)

Tak nevím ale z tohohle jsem fakt odvařenej nebyl. Film o restauraci ve které není něco v pořádku. Fajn. Ale sakra co to má bejt když pointu odhalím v 15 minutách? A co ti herci proboha? Jo Lábus ujde a jde vidět že hraje s chutí, ale ten zbytek? Děs a běs. Televizní pojetí filmu prošlo, jen scény mimo restauraci jsou zoufale nezajímavé. Nicméně scény v restauraci jsou naprosto brilantní. Pro mě průměr. (23.02.2013)

Gurmenózní, temně laděná tv inscenace Lucie Bělohradské, která svou zdánlivou nenápadností zasáhne o to výrazněji právě tím komornějším provedením s prohlubující se stylově-pochmurnou atmosférou. Jen taková opuštěná židle stálého hosta: který nikdy nevynechal, či vlnící se kočičí silueta dokáže vyvolat nepříjemně šimravé chvění. Potom pohled na hodující dvojici(Laffler a Costain), která s požitkem vychutnává každé sousto na chvíli zmrazí pohyb kyvadla starých pendlovek(krve by se ve mně nedořezal), jako předzvěst blížící se lákavé odměny od podivínského majitele restaurace Sbirra. Stravuje mě přitom pocit neodbytného vnitřního pnutí, sílí a spaluje, je to jako položit se do rakve a zavřít nad sebou víko; a tento stav zažívám opravdu velmi výjimečně, jak výjimečná jen může být Specialita šéfkuchaře. (01.11.2010)

„Večer bez tohto prostredia a bez vás je pre mňa už len ťažko predstaviteľný.“ Do tohto filmu ma drastickým spôsobom (prosbou) prinútil Honza Vojtíšek pre účely napísania článku do Howarda. Bál som sa toho, ale nakoniec musím uznať, že to bola kvalitka. Váham čo sa hodnotenia týka. Nie je to čistých 80%, to určite nie. Lenže tá atmosféra je ozaj úžasná a za ňu musím dať štyri hviezdičky. Proste musím, sorry. A ešte za Jiřího Lábusa, ktorý je v úlohe čudáckeho riaditeľa fenomenálny a potvrdil, že komici sú skvelí vážni herci (naopak to neplatí, čo je dosť zvláštne). Kladne hodnotím aj výkon menej známeho Lukáša Hlavicu, ktorý dostal o dosť nevďačnejšiu úlohu, ako Lábus a na prvý pohľad muselo byť veľmi jednoduché ju zahrať, ale nie je to tak a jeho sústredený výkon je vyrovnaný Lábusovmu (ktorý je predsa len divácky o dosť atraktívnejší). Hoci ide „len“ o televíznu inscenáciu (a adaptáciu hororovej poviedky amerického autora), atmosféra je vskutku intenzívna, geniálne hororová, ponurá a strašne mocná. Sú filmy, ktoré sa berú natoľko vážne, až sú nechtiac smiešne. A potom sú filmy, ktoré sa berú hrozne vážne a nie sú nechtiac smiešne, ale budia rešpekt. (21.04.2018)