Obsahy(1)
Daniela Kolářová a Milan Lasica v bystré komedii o tom, jak se manželé pokusí během hodiny a půl změnit stereotypy třicetiletého manželství. Inscenace Studia DVA... Dobré francouzské komedie v sobě mají vždy nejen duchaplnost a lehkost, ale taky neotřelý pohled na milostné vztahy. Taková je i komedie Géralda Sibleyrase, kterou napsal ve spolupráci s Jeanem Dellem. Starší manželský pár je pozván na společnou večeři ke svým přátelům. Jenže ženě se nechce nikam jít. Rozvíjí se dialog o manželství, během něhož se narodily tři děti, nejmladší z nich právě opustilo domov, narodilo se první vnouče a žena cítí prázdnotu nastávajícího období. Ve vtipném dialogu o tom, co znamenají desítky let dosavadního života a čím naplnit ten společný "zbytek", vás komedie pobaví bystrými postřehy i skvělými výkony obou protagonistů (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Tyto dialogy mezi Danou Kolářovou a Milanem Lasicou byly tak úžasné, že se mi z nich dělaly po těle zimomriavky a určitě ještě jednou navštívím toto představení. Ono Studio L a S je samá legrace, nedávno jsem byl na Kumštu a pan Labuda z toho udělal nádherný teatrální kousek, divím se? Ne neměl bych jelikož je to Pan herec. ()
Viděno ve "Švanďáku" a skvěle jsem se bavila. Ze začátku jsem měla strach, že to ti dva herci neutáhnou. Ale jakmile se na jevišti objevila Daniela Kolářová, nastala slovní smršť, která se nedala zastavit. Hlašky, které vypouštěli oba herci z úst jsem ani nestihla počítat. Moc pěkné bylo i to, že pan Lasica mluvil slovensky a paní Kolářová česky. Tím jejich slovní přestřelka získala na větším rozměru, protože se skvěle doplňovali. U našich známích to v domácnosti funguje naprosto stejně. Televize této hře trošku ubírá, mnohem lepší je ji vidět naživo. ()
Sibleyraseova a Dellova divadelní hra sice nenabízí nijak zvlášť rafinovanou dramatickou zápletku, ale zato vtipný konverzační dialog, z něhož dva výteční herci, v tomto případě Daniela Kolářová a Milan Lasica, dokázali vytěžit maximum. Kdyby byl po ruce nápaditější režisér, výsledek mohl být ještě lepší. ()
Znova som prišiel na chuť inscenáciám. Pán Lasica je extra umelec aj v momentoch, keď sa vôbec nehýbe a nič nehovorí. Danielu Kolářovú milujem už od doby Takej normálnej rodinky (1971). Dokopy tvoria excelentný pár, ktorý sa snaží objasniť si, kde sa práve nachádza a čo v takomto pokročilejšom veku ďalej. Dôjde i na to, že nevera a občasná facka sú zrejme príjemným spestrením manželskej rutiny :-). „Keď to formuluješ takto, znie to strašne .. ale je to tak!" Ich dialóg je plný naozaj trefných a vtipných konverzačných anekdot. „To znamená, že jsme si celej život věrní?" „Ak sme si hovorili pravdu, tak áno." Manžel nakoniec nádherne rieši situáciu, záver je ladným ukončením hereckého koncertu. Dám si to znova v divadle s frajerkou ;-) MOJE NAJ - V prom rade slovenčina a čeština na hromádke ... slasť. Môj naj výrok neprezradím, ale definuje úlohu muža a ženy v spoločnosti :-)))) Takže MOJE NAJ 2 - „Ty máš také šťastie, že si si ma vzala. Ja ti niekedy až závidím." ()
Kvalitná predloha, ktorá však na mňa neurobila najlepší dojem. Veľký problém vidím v rušivej dvojjazyčnosti textu (ja toto česko-slovenské "znásilňovanie do bratstva" naozaj nemusím, navyše dlhoroční manželia sa predsa takto nerozprávajú), ale čo je najväčším prekvapením, hra zadrháva najmä na výkonoch inak excelentných hercov Kolářovej a Lasicu. Kolářová je v úlohe celkom utopená a majster Lasica akoby nestihol zvládnuť text - jeho civilný, odriekávajúci prejav bez akejkoľvek intonácie pozbavuje pána Sansieu akejkoľvek presvedčivosti. Lasica dobre vie, že jemu na úspech publika postačuje byť na pódiu (jeho obsadenie je pre každého režiséra hrou na istotu), ale nemyslím si, že by sa na to chcel spoliehať. Žeby sa nestihol s naučeným textom dostatočne zžiť? Nuž, vyzerá to tak. Tak veru, tak. Rozpačité... ()
Reklama