Jasná hvězda

Uhrančivý vizuál a krásná hudba bohužel nestačí, když ve filmu chybí chemie. Postavy jsou zde většinou zoufale dvojrozměrné, mdlé až iritující - dva silné okamžiky mi tak paradoxně nezprostředkoval ústřední pár, ale extrovertní Charles Brown, který zde vlastně jako jediný měl co hrát. Přes všechny výtky a kulhavé tempo jsem se ale v závěru překvapivě, nechlapsky dojal, takže v poslední chvíli zvedám hodnocení na silnou trojku. Mohlo to být ale mnohem, mnohem lepší. (16.03.2014)

Režisérka Piana Jane Campion nechala své fanoušky čekat šest let. Upřímně? Vůbec to nevadilo. Sic souhlasím, že jde o poměrně vyspělý kus, diváka si však hledá docela obtížně. Tedy pokud nevyhledává typicky ospalé scény, kdy jedni čtou poezii, další vyšívají u krbu, jiní dumají, co asi ten či onen myslel tím, co řekl nebo jak se podíval. Anglie, první polovina 19. století. Láska neústupné dívky ze slušně situované rodiny a nemajetného romantického básníka, jehož dílo bylo toho času soustavně nepochopeno. To, co komplikuje jejich vztah, diváka tak nějak nestrhne, návraty a odchody plné vnitřního nepokoje si mě jednoduše emočně nezískaly. Ač jsou sehrány solidními herci v podobě mezi žánry létající Abbie Cornish a Bena Whishawa, který rád protáčí nezávislou tvorbu třeba s 007 dobrodružstvím. (20.07.2016)

Krásná kamera. Campionová obrazy umí. Snad jen zamilovaná Fanny by nemusela být co scénu v jiných šatech. Příběh věčné lásky je to vlastně tuctový (anebo už cyničtím?), na jeho pozadí však tím spíš vynikne nádhera Keatsových veršů. Škoda, že ve středu téměř nedějového vyprávění stojí více ona se svou vášní než on a poezie. Výsledkem je nuda. Hrdinčin vzpurný individualismus navíc pramálo odpovídá počátku 19. století. V tehdejších pevně daných společenských hranicích by nebyl možný, zdá se mi spíš říznutý duchem 60. let 20. století. Na druhou stranu je potěšitelné , že se básníkův přítel pan Brown ujme odpovědnosti za nemanželského syna a že sám Keats miluje svou Fanny natolik, že se s ní odmítne milovat vědom si možných následků. Místy tedy filmem, který se jinak - až příliš - soustředí na krásnu záběrů a slov, prosvitne i krása charakterů. (14.07.2010)

Kvalitní umělecký film, vizuálně nádherný. Vztah básníka Keatse a Fanny je tu podán převážně ženským pohledem. Postavy jsou vesměs charakterní a tak po shlédnutí filmu zůstává pěkný pocit. Ne úplně zkažený charakter tu nakonec ukáže i Keatsův  hrubiánský přítel, který na sebe vezme odpovědnost vztahu se služkou... (28.08.2021)

Ben Whishaw (ten do 18. nebo 19. století padne jako ulitý) a skvělá "zpívající" scéna, udržují tento film na hranici tří a čtyř hvězd. Celkově je to ovšem docela velké zklamání, logika chabých zvratů žádná(zapomněl si vzít kabát, wtf), štáb se asi moc nenachodil - natáčelo se prakticky v jedné místnosti a příběh by se dal sepsat do dvou vět. Prakticky nic se neděje a o chemii nebo atmosféře Wrightových kousků se nedá mluvit ani omylem. A zde vychvalovaná Abbie Cornish se mi opravdu moc nelíbí. (20.02.2010)