Norské dřevo

Na tento film jsem si zašla cca hodinu po dočtení stejnojmenné knihy. Zřejmě to byla chyba, protože jsem měla k dispozici velmi detailní srovnání. Kniha-super, film-tragédie. Nuda šeď nuda šeď. Podle mě málokdo bez znalosti knihy může dobře z filmu pochopit děj, atmosféru a naléhavost situace. Dlouho jsem neviděla tolik lidí si hrát s mobily během promítání (nebo se koukat na hodinky). Více asi netřeba (i díky předešlým komentářům) dodávat. (26.03.2011)

Na počátku bylo slovo- většinou se to tak říká, ale v případě filmu Norské dřevo, byl na počátku filmový obraz, hudba a slovo až jako poslední. Adaptace slavné knihy o jejíž zfilmování bylo usilováno čtyři roky, je adaptací pocitů, které kniha vyvolává. Film je spíše vzpomínkou na knihu, stejně jako ona, mnoho věcí zatajuje a říká pouze obrazem,- v náznacích. Chladné zobrazení smrti, patří k vrcholům snímku. O smrti se nemluví, ale i tak je přítomna v atmosféře většiny scén. Tolik očekáváné Norské dřevo je zážitkem přdevším obrazovým, který často odkazuje na detaily přírody a lidské tváře. Obrazový vizuál jde ruku v ruce s hudbou, která vytváří prostor pro slovem nevyslovené myšlenky a emoce hlavních hrdinů. (28.01.2011)

Film norské drevo trpí jednou jedinou vecou a tou je úspešná knižná predloha. Horšie je to práve u tých, ktorý knihu čítali skôr ako videli film. Vedia v čom si ich kniha a príbeh získali natoľko, že sa rozhodli dokúpiť si aj iné Murakamiho knihy. Tran ale nie je režisér, ktorý by bol fušer. Jeho intímne a minimalistické príbehy si ma dokázali získať svojou pomalosťou a charakterovou vypracovanosťou. Jeho práca z postavami a prostredím je natoľko premyslená, že vytvára jeho filmom isté osobité čaro. Norské drevo je jeden z tých príbehov. Krásne prostredie, dômyselne prepracované charaktery, pospájané do príbehu o láske a túžbe a o bolesti. Film nám ponúka krásne obrazy, dômyselne koncipované scény – ranný rozhovor na lúke, alebo zoznámenie s Midori, a pritom neskĺzava do samoúčelnosti. Vtipné je, že film a kniha vytvárajú úplne rozdielne pocity. Aspoň v mojom prípade to tak bolo. Film na mňa pôsobil viacej poeticky, ako kniha, ktorá zase dokázala zanechať silný dojem práve tým s akou ľahkosťou rozprávala o ťažkých veciach. Film nie je zlou ukážkou filmárstva. V rámci Tranovho štýlu je to znova posun iným smerom. Ale pre tých, ktorý knihu zbožňujú, je to zbytočný film, hlavne preto, pretože niektoré príbehy naozaj nie je nutno sfilmovávať. (12.06.2011)

Tak copak to tu máme - strhující vizuál, Asii v hávu retra a tři chlípné Japonky. Zní to hrozně, ano, ale přesto jde o skutečně dobrý film. Kromě naprosto úchvatných scénerií a atmosféry Japonska v roce 1967 tu hlavní roli hraje výkon herců, jenž je velmi minimalistický a lidský a postupně se mění naprosto nenuceným způsobem v křehkou emocionální bouři několika mladých lidí, která může skončit lecjakým způsobem a stále bude uvěřitelná. Opravdu mě to dostalo a zkrátit to o takových 20 minut... plnému hodnocení bych se nebránil. (18.09.2011)

Nechýbalo veľa, a tento film by som si pozrel bez akejkoľvek znalosti predlohy. V náhlom popude som však zmenil názor a Murakamiho knihu si kúpil a prečítal. V momente, kedy som otočil poslednou stránkou, som si bol istý v dvoch veciach: že je to jedna z najlepších vecí, čo som v živote čítal... a že je to prakticky neadaptovateľné. Netušil som však, že tvorca zodpovedný za filmovú verziu povýši toto moje presvedčenie na úplne nový level. V tom filme totiž nie je absolútne NIČ z toho, čo robilo z predlohy geniálne a silné dielo. Pochvalu si zaslúži možno tak Rinko Kikuchi za stvárnenie Naoko, ale to je tak všetko. Inak hlava v dlaniach. Scenárista (a zhodou okolností aj režisér v jednej osobe) bol imbecil, ktorý sa ani len nepokúsil spracovať samotný základ (!!!), na ktorom má celý príbeh stáť, a síce motiváciu, ktorá vedie hlavného hrdinu v rozličných smeroch jeho lásky. V knihe to všetko dáva dokonalý zmysel, vo filme to vyzerá, akoby sa trojica vysokoškolákov začala z nudy hrať na osudovú romancu. Je to maximálne bizarné a vôbec to nefunguje. To však nie je všetko - dve zo štyroch najzásadnejších postáv boli buď zredukované na minimum (Reiko), alebo totálne nepochopené a napísané úplne inak, než ako zamýšľal Murakami (filmová Midori nemá nič spoločné s tou krásne švihnutou dievčinou z knihy). Scenár je navyše roztrieštený až hanba, v pravidelných intervaloch zameriava svoju pozornosť na udalosti z knihy, ktoré síce možno potešia čitateľov, ale z hľadiska filmového rozprávania tohto konkrétneho filmu sú úplne zbytočné a znemožňujú, aby aspoň tá hlavná dejová linka mohla poriadne vyniknúť. Čo potom z toho, že obsadenie je pomerne kvalitné (hlavne už spomínaná Rinko), že sa Jonny Greenwood snaží dolovať emócie ako o život a že réžia prinesie miestami zaujímavý nápad? Naozaj som nečakal zázraky, ale určite ani toto. Prázdna škrupina a nepodarená ilustrácia, to je to, čo Nórske drevo charakterizuje najlepšie. (21.10.2012)