Zmizení

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)

Naprosto skvělý film. Boží atmosférická práce, která pracuje s postavami, s počasím, s náladami. Prostě kompletně rozebírá situaci a samotné role do jednotlivých detailů. Tak to mám rád a přesně toto se mně dostává z americké produkce tak jednou za dva roky, jestli vůbec. První takovýto poctivý film, který jsem viděl byl Sedm. Přesně i nad tím vším jsem dost přemýšlel během sledování tohoto filmu. Mrzí mě ale, že mu pořád nemůžu dát plný počet. Byly tam místa, u kterých bych potřeboval bližší vysvětlení. A myslím si, že by na tom vysvětlení víc minut nepřibylo. Už tak byl dost dlouhý a jestli bude delší o deset minut, to už bych nejspíš ustál. Každopádně Hugh Jackman a Jack Gyllenhaal zahráli famózně. Oba se do role tak vžili, že jsem viděl i ty jednotlivé nuance, které se od normálních hereckých výkonů maximálně odlišují. Z Hugha se stává troska a Jack zařazuje rychlostní stupeň u tikání v obličeji minutu co minutu k výslednému závěru. Skvělý film a poctivá filmařina. Kéž by takových bylo víc. (27.11.2013)

Tak to trvalo jenom 18 let než Hollywood pomocí jednoho Kanaďana a pár dalších neznámých tváří (Jake jede!) dokázal napodobit dokonalou detektivku jakou byl onehdy Se7en. A to za použití severských propriet, utlumených právě tak akorát, aby to nepůsobilo až příliš moc seversky, ale aby to pomáhalo neskutečné atmosféře a depresi. Hurá. Závěr je výborný, nesoucí se pocitově na stejné vlně jako zbytek filmu. Pro mě lehce jeden z nejlepších filmů roku. (01.01.2015)

Unesené deti. Námet ako hrom. Kto by to neocenil? Tie zúfalé, hrozné rodičovské pocity zúfalstva na pokraji kolapsu? A vcítiť sa nie je tak ťažké, veď rodičmi alebo deťmi sme komplet všetci. Ako kriminálny príbeh to zase až tak dobre nešliape. Pretože -paradoxne - príbeh zachováva predpoklad, známy z vyšetrovateľskej praxe, že odhalenie páchateľa je často čírou zmesou nekonečnej trpezlivosti pri prehrabávaní sa tonami jalovej hlušiny a náhody. Kdeže rozumovo náročné konštrukcie vyšetrovateľa. Tie sú dobré tak do tv adaptácií podľa Agáty Christie. Ale zase, ak sa film vzdá sherlockovského mozgu, ostáva často len nudný balast. A ten divákov neosloví. Preto tunák tvorcovia siahli po niečom, na čo sa často zabúda, ale čo je pri akomkoľvek zločine často kľúčové. Ako konkrétny trestný skutok ovplyvní okolie, ktoré má vzťah k obeti? A ako takýto negatívnym reakciám, vedúcim niekedy k fatálnym dôsledkom predchádzať? Toto druhé sa pýtam už len ja, režisér primárne ukazuje, že únos dieťaťa totálne ničí život rodičov, vedie ich k nepredvídaným hystericko- násilným rekciám, často siahajú k fľaške. Často sa stávajú závislými od liekov. Rovnako tak sa ďalšími obeťami stávajú nespravodlivo obvinené osoby, ktoré si biľag prvotnej viny hodenej na nich systémom, nesú často až do smrti. No a netreba zabudnúť ani na vyšetrovateľov, ktorým zo zúfalstva nad nepolapením zločinca častokrát rupnú nervy. (26.04.2021)

Občas mám nepochopitelné chutě něčemu nasolit odpad jen kvůli debilnímu názvu, kvůli přihlouplému plakátu, nebo proto, že tam účinkuje Paul Dano, neboť ten pedofil, co si hraje na herce, nahání hrůzu mně i mému penisu. Jenže, jak vždycky pravily naše moudré babičky: "žer ty zmetku, nebo ti to narvu do prdele!", tak jsem se i já zbavil předsudků. Na snímek jsem tedy jako uvědomělý divák bezdůvodně nepíčoval a rozhodl se jej shlédnout, abych na něj záhy mohl píčovat s důvodem. Uvařil jsem si čajík, v pohodlí své betle se natěšeně zabalil do peřinky a chtě nechtě musím uznat, že ze začátku to získalo moji pozornost a já si spokojeně pomlaskával a tetelil se blahem, dlaní si nenápadně zajížděje pod svoji teflonovou roušku, jenže pak jsem to přepnul z redtube na samotný film a moje genitálie se smrskly stejně rychle, jako když mě při sexu s ovcí načape koza. Zdlouhavé, bez gradace, s nudnou pointou. K tomu všemu jsem to já debil omylem stáhl, tedy pardon, zakoupil limitovanou blu-ray edici s bonusy a figurkami protagonistů, v českém dabingu!!! Jsem přesvědčen, že film namluvili análně zneužívaní autisté v Klokánku, když si krátili čas mezi dávkami chloroformu. Samozřejmě je mi jasné, že nemohu strhávat hvězdy za dabing, neboť to bylo čistě moje selhání, proto strhávám hvězdy za ekonomickou krizi v Barmě. (13.02.2014)