Proces H

S citem zpracováno. Pro školy by měl být alespoň souhrn, jak to ty kurvy estébácké a z KGB/NKVD atd. vymyslely, jak komoušové vybírali oběti ze všech stran a oblastí (měli připraveno viníků na hafo dalších procesů, kde se pak, po stalinsku, likvidovali mezi sebou), aby se všichni báli, aby viděli, jak je v SSSR naučili kroutit krky. Ztrápené: "Jsem vinen a zacházeli se mnou tak pěkně, až jsem se divil" (i jehly z pod nehtů jim před procesem vytáhli...) Nelidské zacházení vrcholí mučením Milady Horákové i v průběhu popravy, kdy umírala po mnoho minut. Dobře řekl Generál Fajtl: "Komunista? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin." (01.01.2020)

Historia magistra vitae. Připomenme, že soudruh Filip žádal stažení tohoto dokumentu z vysílání, protože kazí komunistům předvolební kampan, a doplnil stížnost následujícím komentářem: "Opět se potvrzuje, že Česká televize i v předvolebním období je poplatná pravicovým stranám s jejich vracením se k minulosti proto, aby odváděly pozornost občanů od otázek současných" Ostatně, chtělo by se dodat, takové seriály jsou našemu lidu cizí, ten chce hlavně klid na práci. Co takhle raději pustit Muže na radnici, seriál o Gottwaldovi nebo nějakou hezkou písničku od Michala Davida? A né takovéhle primitivní antikomunistické pořady! Taková byla tehdy doba, soudruzi! (25.07.2010)

Sice jsem zatím viděla jen první díl, ale myslím, že za ocenění stojí už jen to, že se dokumenty o této nechvalně známé kapitole našich (bohužel velmi nedávných) dějin, konečně vysílají v televizi. Při každé zmínce pojmu "politické procesy 50. let", se mi otvírá kudla v kapse a každý, kdo kdy viděl nebo slyšel autentické záběry a nahrávky, musí vědět proč. Justiční vraždy nesmí být zapomenuty, ale naopak musí být stále připomínány, abychom věděli, jak může dopadnout zneužití státní moci, také pro všechny nadšené voliče komunismu, o tom, jakou minulost má tato strana. ........................................................................................................ Po skončení série mě docela udivuje počet hodnocení. 199 není opravdu nic moc, i když to snad nevypovídá o tom, kolik lidí to vidělo dohromady... doufám tedy. (01.06.2009)

Když jsem tento dokumentární pořad v začátku ledna 2013 hodnotil, překvapovala mě především mediální moc, která skrznaskrz prolhanou legendu o hrdinném odboji Horákové prosadila. Dodnes nejsem s to pochopit, odkud se napříč národem bere ta absurdní jistota, že tu média nelžou. Je přitom úplně triviální, že pražští novináři, zvláště z na komunistickém principu přežívajících veřejnoprávních médií, mají často antikomunistickou, případně reformně komunistickou genealogii a jako takoví uvítají každou rituální dekoraci, s níž nám mohou připomínat význam svého prodemokratického tažení podle hesla „novinář = hlídací pes demokracie“. Zřejmě mohou počítat s tím, že je tolik lidí ochotných představovat si staré Řecko jako kolébku liberální novinařiny. Tu a tam se urodili dědicům transformace, tu a tam jsou potomky bývalých prorežimních novinářů, v jiných případech udělali kariéru během transformace a své ekonomicky pochopitelné nadšení z proměny vlastnických poměrů by jako mediální osobnosti té doby rádi předávali i svým praprapraprapravnukům. Proto už jim příliš nevadí, že to byla zhrzená, kariérně neuspokojená národní socialistka, která se neošívala ani při pomyšlení na 3. světovou válku. I tento dokumentární cyklus je sice pojat s plánem balamutit veřejnost kvasivysvětlujícími komentáři ideologicky kvalifikovaných odborníků, ale přece ve všem tom úporném překřikování se, kdo je dnes nejopravdovějším antikomunistou, dává zaznít hlasu samotné Horákové během obhajoby. To samo, aniž odbornou literaturou zpracováno v rozsahu byť jen průměrné knižní monografie, není ani zde provázeno materiálově důkladnými rozbory a porovnáváním výpovědí s dobovými fakty, ale postaveno proti absurdní báchorce čistě vahou toho, co naprosto bez donucení přiznává protagonistka, naleptává falešný obraz fiktivní mučednice, která si tu střihne roli vlastizrádné kariéristické bestie. Bez modřin, nevyhublá, evidentně v žádném zásadním ohledu nedeprivovaná, doznává se, že se pokoušela o koordinaci kontrarevolučních atentátů, na nichž se měli podílet lidé ze Západu. Tedy zvrátit výsledek voleb z roku 1946, jejichž legitimita kvantitativně vzato nemá obdoby (s přirozeně slabším výsledkem na slovenském území se v celém Československu komunistům podařilo přesvědčit 38,1 % populace při volební účasti 93,9 %). To by proti bezpečnostním složkám samozřejmě nebylo možné bez arzenálu, na jehož dodávkách by se podílely cizí mocnosti, a nejspíše by to znamenalo, že na revoluci z roku 1948 by i její poražení sladce vzpomínali. Světová válka se naštěstí neopakovala a Horáková vycupitala z dějin do alba zastydlé ikonolatrie. (29.06.2020)

Veľké poďakovanie patrí predovšetkým ČT ,ktorá nezabudla na tieto činy a postavila nám tu veľmi dôstojnú pietu.Dokument spracovaný perfektne ,avšak blábole súdnych boľševikov viz.Urválek...boli stále dookola omielané a s dielom k dielu rástla aj veľmi určitá podobnosť.Aj keď chyba štábu tohto dokumentu to nie je ,1* dolu. (30.06.2010)